Ústředním tématem mých vzpomínek je především medicína, a to z pohledu mé převažující profese lékaře (internisty, endokrinologa a osteologa) a z pohledu „lékařské diplomatické služby“ po převratu v roce 1989. Ke společným jmenovatelům obou těchto životních komponent patří jednak geneticky a rodinně podmíněná úcta k životu (jak ji vyznával Albert Schweitzer), jednak snaha porozumět vnitřním i zevním podmínkám, které jsou životu buď prospěšné, nebo mu škodí. Jako lékař jsem soustředil pozornost na jednotlivce-pacienta. Jako „lékařský diplomat“ jsem vnímal své poslání jako službu lidem porůznu na světě z hlediska sociobiologického a humanitárního.Název pro své vzpomínání jsem si vypůjčil z Komenského Labyrintu světa a ráje srdce. Vyjadřuje moje dojmy z lékařské praxe v nejrůznějších bludištích světa, tedy v labyrintu zemí, které jsem poznal, i životních podmínek, které mají vliv na lidský život a zdraví. Pochopil jsem Komenského pansofii nikoli jako všeobjímající poznání dějů v časoprostoru, což je mimo hranice možností našeho rozumu a citu, nýbrž jako onen „ráj srdce v labyrintu světa“, jehož podstatou je panacea nadhledu, nerušená blouděním v detailech a tápáním v souvislostech (M. Kundera). Vděčím za to především svému povolání a zkušenostem s medicínou individuální i v širším horizontu porůznu ve světě.
