Stále více teoretiků a kritiků problematizuje klíčové pojmy jako pravdivost, objektivnost, dokumentárnost a autentičnost fotografie na jedné straně a specifika fotografie a fotografické médium na straně druhé. Tyto pojmy jsou historicky podmíněné, neboť vznikly ve specifických sociálních podmínkách. Je však možné se také tázat, nakolik působení fotografie jako dominantní technologie vizuální komunikace ovlivňovalo naše porozumění základním filosofickým pojmům pravdy, vidění a viditelnosti, vnímání času a prostoru, historicity a paměti. Není náhoda, že se tato témata vinou jako nit celým dosavadním myšlením o fotografii a tvoří jeho hlavní referenční rámec. Proto myšlení o fotografii s jeho pluralitou kontextů, jeho proměnlivostí a otevřeností je i myšlením o základních pojmech, které nás provází modernitou, a pomáhá nám tak porozumět sobě samým.
