Běsové ruské revoluce

   V řadě medailónků známých i méně známých představitelů sovětského režimu kniha analyzuje kořeny bolševického zla. Najdeme mezi nimi prominenty typu Lenina a Stalina, šéfy tajné policie Dzeržinského, Jagodu, Beriju, prokurátora Vyšinského, "biologa" Lysenka, ideologického strážce kultury Ždanova a řadu dalších.

Ukázka:

Postava z Dantova Pekla: Nikolaj Ivanovič Ježov

Tento přívlastek není nikterak přehnaný. Postava, která zastávala po Jagodovi funkci lidového komisaře vnitra, náležela k nejstrašnějším existencím zplozeným bolševickou stranou. Působení Ježova lze přitom - stejně jako u jeho předchůdce - počítat na měsíce: NKVD řídil něco málo přes dva roky. Ale jaké to byly roky! Během nich mezi lidmi vznikl speciální termín pro řádění NKVD - "ježovština".

Ježov patřil k těm kádrům, jež šly výrazně vzhůru v době, kdy generální tajemník vyhlazoval své odpůrce. Jaké však byly jeho politické počátky, co to bylo za člověka?

Narodil se v roce 1895 a původem byl dělník. Málo vzdělaný, naprosto neintelektuální muž z provincie se něčím zalíbil jednomu z vyšších kádrů v období předcházejícím stalinským čistkám, Ivanu Michajlovičovi Moskvinovi. Ten v Ježovovi spatřoval tichého, skromného a výkonného funkcionáře a v roce 1927 jej přivedl do aparátu ÚV strany. L. Razgon, jenž ho někdy v těchto letech poznal, jej charakterizuje jako člověka "málomluvného, poněkud ostýchavého, který málo pil, nezasahoval do rozhovoru, pouze naslouchal". Razgon dále uvádí, že zmíněný Moskvin vylíčil Ježova takto: "Neznám ideálnějšího pracovníka… Přesněji řečeno, ne pracovníka, ale vykonavatele. Když mu něco přikážu, nemusím to prověřovat, mohu si být jist, že provede všechno. Má jen jeden, ovšem důležitý nedostatek: neumí se zastavit." A jeho dnešní životopisec Vladimir Filippovič Někrasov o něm napsal, že se vyznačoval "slepou vírou ve Stalina, povahovou tvrdostí".
Tyto charakteristiky jsou snad postačující. Záleželo pouze na příležitosti, které se mu v budoucnu mělo dostat.