Nová kniha jednoho z nejznámějších současných českých spisovatelů (nar. 1951), který se proslavil zejména bestsellerem Hovno hoří, na jehož motivy vznikl úspěšný film pod názvem Pelíšky (r. Jan Hřebejk). Z jeho další tvorby je třeba připomenout prvotinu Jak potopit Austrálii (povídka Šakalí léta posloužila jako námět ke stejnojmennému muzikálu), novelu Putování mořského koně či zatím poslední román Babičky. Všechny prózy Petra Šabacha, obdařeného neobyčejně bystrým pozorovacím talentem, se vyznačují typickým humorem a vlídným nadhledem. Na dotaz nakladatele, o čem vlastně bude další avizovaná kniha Opilé banány, autor prohlásil, že její obsah zatím neprozradí — nechť se čtenáři nechají překvapit.
Rezenzie:
Šabachovy Opilé banány
Kdo má rád humor Petra Šabacha, autora kasovních trháků Šakalí léta a Pelíšky, toho Šabachova nová próza Opilé banány dozajista potěší. A tomu, kdo své mládí prožíval na přelomu 60. a 70. let, kniha jistě připomene atmosféru a mnohé scénky z oné doby. Opilé banány jsou knihou, která opět dokazuje, že Šabach je výtečným a laskavým vypravěčem: autor vrší jednu humornou situaci na druhou a umně proplétá osudy a příběhy jednotlivých hrdinů.
A postav a postaviček je v knize vskutku mnoho: Vypravěčem knihy je dospívající mladík Honza, který žije se svou mámou Janou a jejím partnerem Béďou a kamarádí se svým vrstevníkem Břečkou a hluchoněmým Víťou. Béďa má potom za kamaráda sochaře Fáberu - a ten má zase soudruha Rozhoně… A ten jim slíbil, že prosadí, aby dostali zakázku na vytvoření busty maršála Rybalka.
Právě Béďovy a Fáberovy kousky, jejich snaha vydělat na maršálově bustě balík a nápady Honzy a jeho přátel (včetně dívky Daniely, samozřejmě) jsou osou Šabachovy knihy. V té době už zpíval Karel Gott i Petr Novák, hrál Olympic a světem hýbal rokenrol, Šabachovi hrdinové však stejně trávili spoustu času v hospodě. A když se nudili, vymýšleli si různé kousky - půjčili si, samozřejmě bez dovolení, auto rodičů a pokoušeli se vydělávat si jako "černý" taxík nebo praktikovali hru na přepadení. Představení nevyžadovalo žádné rekvizity - prostě si vyhlídli publikum a pak z nudy předstírali, že se "fakt děsně řežou". Lidi křičeli "Pomoc!" a "Policie!" a vzrušující na tom bylo dokázat se včas ztratit, než je někdo doopravdy sbalí. O ničem jiném to nebylo...
Čtenářský ohlas a první místa na žebříčcích oblíbených titulů ukazují, že si Šabach získal vlastní publikum, které je poměrně široké. Lidi se totiž rádi baví - určitě víc, než kdyby se měli prokousávat rádoby hlubokomyslným příběhem, za nímž se však skrývá pouze autorova exhibice. To Šabach se také předvádí, humor však čtenář najde na každé řádce...
převzato: part.cz, František Vítek