Styl filmové tvorby se od dob klasického hollywoodského systému, který kladl důraz na narativ a postavu, velmi proměnil v dnešním digitálním prostředí YouTube a instalačního umění, kde vládu přebírá audiovizuální představení. Současně se proměnily i způsoby, jimiž filmoví kritici a vědci analyzují tyto proměny ve filmovém stylu. Autor prozkoumává dva ústřední stylové koncepty z dějin audiovizuální teorie a kritiky – mizanscénu a dispozitiv – a uvádí řadu příkladů z filmu, televize a nových médií.