Román Naruby, považovaný za „bibli dekadence“, odráží atmosféru francouzského fin de siecle. Jeho hlavním hrdinou je poslední potomek starobylého rodu des Esseintes, který – znuděn zhýralým a rozkošnickým životem a zhnusen celou společností – opouští Paříž a uchyluje se do samoty. Líčení jeho životního stylu, který dovádí až do absurdních důsledků, představuje jakýsi katalog dekadentního estétství: des Esseintes se věnuje četbě vzácných knih, degustaci vybraných jídel, výrobě parfémů či pěstování bizarních květin. Neustálé umělé jitření smyslů však zhoršuje jeho nervovou chorobu a zvyšuje pocit přesycenosti. Naruby vyjadřuje revoltu proti měšťácké civilizaci, zároveň je však i ironickou kritikou přepjatých estétských postojů.