Další ze série publikací věnovaných známému americkému stíhacímu typu Bell P-39 Airacobra. Letoun se vyznačoval neobvyklou koncepcí: hmotnost v přídi situované silné výzbroje konstruktéři kompenzovali pomocí zástavby pohonné jednotky za pilotní kabinu. Zvolené řešení mělo díky umístění motoru u těžiště letounu zajistit velkou obratnost a pohyblivost. Slabé výškové výkony však zapříčinily, že se P-39 za druhé světové války na většině válčišť (s čestnou výjimkou východní fronty) příliš vysokého hodnocení nedočkal.
Druhá část je věnována variantám Airacobra Mk.I, P-400, P-39D-1 a P-39D-2, u kterých s typem obvykle spojovaný 37mm trupový kanon nahradila lehčí zbraň ráže 20 mm. Zahrnuty jsou počáteční zkušenosti s letounem u britského Královského letectva, a to včetně krátké operační služby u 601. squadrony RAF. Právě u této jednotky s Airacobrami Mk.I létali rovněž českoslovenští piloti. Čtenář se také detailněji seznámí s úvodním bojovým vystoupením Airacober v barvách amerického armádního letectva na pacifickém ostrově Nová Guinea. Právě zde Belly P-400 (stejně jako P-39D a P-39F, které byly po technické stránce představeny v první části série) změřily síly s vynikajícím japonským námořním stíhacím letounem Mitsubishi A6M2 (Zero).
