Eseje o dramaturgii od významného současného divadelního a rozhlasového autora, dramaturga (šéfdramaturg pražského Divadla na Vinohradech) a vysokoškolského pedagoga.

Jan Vedral (1955), dramatik, dramaturg a vysokoškolský učitel.
Vystudoval dramaturgii činoherního divadla na Divadelní fakultě AMU v Praze (1981), od roku 1984 zde učí, od roku 2002 jako profesor. Současně přednáší i na Fakultě dramatickým umění AU v Banské Bystrici (od roku 2005).
Jako dramaturg působil v divadlech (SDOS Olomouc, Činoherní studio Ústí nad Labem, MDP Praha – jako ředitel, Divadelní ústav, Divadlo na Vinohradech – od roku 2012 již potřetí jako šéfdramaturg). Pracoval jako dramaturg rozhlasových her v Československém rozhlase (1983–1986) a jako programový poradce generálních ředitelů Českého rozhlasu (2005–2015). Je autorem řady divadelních her a dramatizací, např. Urmefisto, Mistr a Markéta (podle Bulgakova), Zámek (podle Kafky), Pěna dní (podle Viana), Nadsamec (podle Jarryho), Kašpar Hauser, Obrazy z francouzské revoluce (s H. Burešovou a Š. Otčenáškem), Staří režiséři.
Patří k významným českým rozhlasovým dramatikům, např. původní seriály: Orfeus 33–45, Xaver a Achajové; hry: Kurs střelby ve ztížených podmínkách, Urmefisto, Delfy, Ve skladišti mé hlavy, Dabér, Jackson, Símurgh, Aneurysma, Pro strýčka příhodu; dramatizace Mistr a Markéta (podle Bulgakova), Lord Jim (podle Conrada), Čtyřicet dnů (podle Werfela), Zámek (podle Kafky), Cesty pana Gullivera (podle Swifta), Mor (podle Camuse).
Zabývá se teoretickou dramaturgií a problematikou auditivního dramatu. Publikuje časopisecky a jeho studie jsou obsaženy i v řadě sborníků. Je autorem monografie Jiří Horčička – rozhlasový režisér (spolu se synem Honzou Vedralem). Doktorské studium ukončil v Kabinete divadla a filmu SAV – externé vzdělávací instituci VŠMU prací, která se stala základem přítomné monografie.