Autor, přední odborník na dějiny české archeologie, v jednatřiceti poutavých příbězích z heroických začátků české archologické vědy seznámí čtenáře s lidmi posedlými ve své době neobvyklým a dobrodružným zájmem o "šerý pohanský dávnověk" i se slavnými nalezišti a objevy. Seznámí ho s "otci české archologie" od rytíře Bienenberka a učeného pátera Dobrovského až po věhlasné profesory Vocela, Píče a Niederleho, jejichž vědecký boj přinesl zrození moderní české archeologické vědy. Mozaika těchto příběhů vytváří obraz vývoje naší současné archeologie, která by bez svých romantických dětských počátků nemohla být tam, kde je dnes.
Recenzie:
Skutečnou hodnotou knihy, ukrytou mezi řádky, je připomínka společenských a kulturních poměrů, v jejichž rámci se odvíjely všechny pamětihodné a často i podivuhodné osudy zakladatelů archeologie u nás. Bylo by hrubým zjednodušením, kdybychom historii jejího vzniku zúžili na prosté narůstání poznatků a kdybychom životní příběhy jejích hlavních protagonistů považovali za pouhou galerii zajímavých osudů...V procesu formování moderního českého národa (které daleko přesahovalo intelektuální "národní obrození" a zahrnovalo také - ne-li především - sféru technickou a ekonomickou) hrála archeologie roli zdroje ideových a historických základů. Důležitější než samotní archeologové a jejich nálezy jsou ve Sklenářově knize údaje o archeologických motivech v díle M. Alše nebo o tom, kolikrát a jakým způsobem byla želenická spona využita jako atribut českého národního mýtu...Jako "dětská léta" lze vývoj archeologie v Čechách od konce 18. do počátku 20. století charakterizovat pouze ve smyslu srovnání se současným stavem vědeckého poznání. V souvislostech obecně společenských a kulturních však "dospělá" archeologie již nikdy později nedosáhla významu, jemuž na počátku 20. století "odrostla". V průběhu 20. století sice bylo nalezeno nepoměrně více nálezů než ve století 19., vědecký výzkum dosáhl netušených výsledků. Archeologů jsou dnes v Čechách stovky, profesionálních archeologických pracovišť desítky. Společenská odezva jejich práce je však oproti 19. století výrazně nižší, což jistě stojí za zamyšlení. Tím spíše nové Sklenářově knize (jakož i všem jeho knihám předchozím) patří velký dík. Dočkáme se v novém tisíciletí i nového národního obrození?
Václav Matoušek, Fakulta humanitních studií UK, převzato z časopisu VESMÍR, 1.6.2001
