Známá německá fyzioterapeutka, matka tří dětí, onemocněla rakovinou a v kritické fázi nemoci prožila zkušenost blízké smrti. V tomto okamžiku byla doslova katapultována do jiné dimenze. Samu sebe viděla ležet na nemocniční posteli, ocitla se v láskyplném konejšivém světle a okoušela bezmeznou svobodu: Vystoupila jsem ze své nemocné tělesné schránky. Odložila jsem ji jako nepadnoucí oděv. Mysl se mi doširoka otevřela. Nějaká neznámá síla tomu napomohla a vynesla mě z těla ven. Šlo to tak lehce, jako by to byla nejjednodušší věc na světě. Jaké to bylo ulehčení, jaká blaženost už nemuset mít tělesnou schránku! Konečně jsem necítila žádnou bolest, ale jen velké štěstí. Po vyléčení se snažila plnit roli matky, jak nejlépe uměla. Přesto tajně toužila po návratu do všeobjímajícího světla a po putování mezi světy…