Sbírka básní Nezbejvá než psát je debutem mladé východočeské básnířky, absolventky Pardubické univerzity - jež se z profese věnuje práci s knihami a lidmi a ze záliby poesii. Ale když čteme její básně, můžeme nabýt jasnější představy, že obojí je pro ni nutností. Pro její poetiku je příznačná razance punku; láska k beatnické poesii, jež se u ní nespojuje s pouhým kopírováním velkých vzorů, což je zasvěcenému čtenáři zvláště milé; a tyto dvě - jak je nazvat - mocnosti básnické exprese vstupují do bezelstně pomalého, a na dnešní časy téměř aristokraticky nezrychleného tepu jejích osobněji laděných básní. … jak ráda mám - vyznává se Michaela Prachařová - cvakání tužek / a šustění papírů / zvuk starých psacích strojů / to cvakání / jak o život... Jsou to básně, nejen díky občasnému zašvihnutí peprnějších slov, psané - jak se říká - hic et nunc, a přece jako by autorka naplňovala maximu romantického globetrottera J. G. Seumeho: "Básník by měl udělat vše pro to, aby ke své době nepatřil."