Není nic neobvyklého, když si člověk v seniorském věku pořídí psa, aby měl stále po svém boku věrného přítele. V případě autora Brokovin to však byla událost překvapivá nejen pro jeho okolí, ale především pro něho samotného. Půl století života považoval potomky vlka spíše za své nepřátele. Po nepříjemném zážitku z dětství sice nešlo přímo o fobii, ale považoval psy za tvory neužitečné a nepříjemné vzhledem k jeho sportovním aktivitám. Když se podivným řízením osudu dostal pes k němu do rodiny v pražském bytě, začal se odvíjet řetěz postupné přeměny v člověka pejskaře. Vzájemný vztah se psem došel nakonec tak daleko, že se spolu začali věnovat psím sportům. Povoláním novinář Jaroslav Beran popisuje svou "psí etapu života" se sobě vlastním humorem. Příhody v první části knížky určitě nejsou cizí žádnému z majitelů psích kluků a holek, ve druhé části se čtenář seznámí s nejmladším kynologickým sportem - dogtrekkingem.