Hlava XXII
1 / 2
18. kapitola: Voják, který viděl všechno dvakrát
Za své osobní zdraví vděčil Yossarian tělesným cvičením, pobytu na čerstvém vzduchu, životu v kolektivu a sportovní činnosti. Právě při pokusu tomuhle uniknout objevil nemocnici. Když jednou odpoledne v Lowery Fieldu vyhnal tělovýchovný důstojník všechny frekventanty na tělocvik, hlásil se vojín Yossarian místo toho na marodce s tím, čemu říkal bolest na pravé straně. "Dejte si odchod," řekl mu doktor, který měl službu, protože právě luštil křížovku. "Nemůžem jim říkat, aby si dali odchod," upozornil ho přítomný desátník. "Dostali jsme novou směrnici o břišních potížích. Takovéhle případy máme na pět dní přijmout na pozorování, protože dost z těch kluků, co jsme jim dali odchod, nakonec umřelo." "Tak dobrá," zavrčel lékař. "Vezměte ho na pět dní na pozorování, a pak ať si dá odchod." Sebrali Yossarianovi šaty a položili ho na oddělení, kde byl docela spokojený, pokud mu zrovna někdo nechrápal do ucha. Ráno tam zaskočil jeden ochotný mladý anglický lékař-praktikant a ptal se ho, co dělají játra. "Já myslel, že mám podráždění slepého střeva," podivil se Yossarian. "Slepé střevo není to pravé," prohlásil Angličan s autoritativní bodrostí. "Jestli máš něco se slepým střevem, tak ti ho vyříznem, a než se naděješ, už zase normálně kroutíš. Ale když k nám přijdeš, že tě bolí játra, můžeš nás tahat za nos celé týdny. Abys rozuměl, játra, to je pro nás velikánská, ošklivá záhada. Jestli jsi někdy jedl játra, víš, co tím myslím. V současné době je nám prakticky jasné, že játra existují, a máme poměrně slušnou představu o tom, jak fungují, když fungují, jak fungovat mají. Ale jinak tápeme v temnotách. Nakonec, co to je, taková játra? Můj táta například umřel na rakovinu jater a přitom celý život nevěděl, co to je být nemocný, až ho to znenadání sklátilo. Nikdy ho nic nebolelo. Jistým způsobem toho lituji, protože jsem ho nenáviděl. Zato matku jsem miloval až zvrhle - to víš, oidipáček." "A co vy tady vůbec jako Angličan děláte, takhle služebně?" zvídal Yossarian. Důstojník se zasmál. "To ti vysvětlím zítra ráno, až se na tebe přijdu zase podívat. A ten pitomý pytlík s ledem zahoď, nebo nám tu umřeš na zánět plic." ...