Rukověť bojovníka světla
1 / 2
Každý bojovník světla ví, že určité okamžiky se opakují. Často se ocitne před týmiž problémy a situacemi, jimž už kdysi čelil; trápí ho to, protože si myslí, že neumí jít v životě vpřed, jestliže se mu těžké chvíle stále vracejí. „Tím už jsem přece prošel,“ stěžuje si svému srdci. „Jistě, prošel,“ odpoví srdce, „ale nikdy jsi to nepřekonal.“ Tehdy bojovník pochopí, že opakované zkušenosti mají jediný smysl: poučit ho v jeho nepoučitelnosti.
Pro bojovníka světla neexistuje nemožná láska. Nedá se odradit mlčením, lhostejností nebo odmítnutím. Ví, že pod ledovou maskou, kterou si lidé nasazují, je vřelé srdce. Proto bojovník dává v sázku víc než druzí. Neustále vyhledává něčí lásku, i kdyby to znamenalo mnohokrát uslyšet slovo „ne“, vrátit se domů poražen, pocítit odmítnutí tělem i duší. Žádný bojovník se nenechá zastrašit, když hledá to, co potřebuje. Bez lásky není ničím.
Bojovník světla věří. Protože věří v zázraky, zázraky se začnou dít. Protože je přesvědčen, že myšlení mu může změnit život, jeho život se začne měnit. Protože ví jistě, že najde lásku, láska se objeví. Čas od času se zklame. Někdy bývá zraněn. Tehdy slýchá poznámky: „Ten je ale naivní!“ Ale bojovník ví, že to stojí za to. Na každou porážku má k dobru dvě vítězství. Vědí to všichni, kdož věří.
Bojovník světla ví, že žádný člověk není ostrov. Nemůže bojovat sám; ať je jeho plán jakýkoli, závisí na jiných lidech. Musí prodiskutovat svou strategii, žádat o pomoc a - ve chvílích oddechu - mít u ohně komu vyprávět příběhy z bojů. Nepřipustí však, aby si lidé pletli jeho kamarádství s nejistotou. Jeho činy jsou zjevné, jeho plány tajné. Bojovník světla tančí se svými druhy, ale odpovědnost za své kroky na nikoho nepřenáší.