"Tvrdnout v kanále a honit skřety. Co je to za život," rozčileně mumlal Felix Jaeger. Proklínal všechny bohy bez výjimky. Svého času se začal považovat tak trochu za odborníka na odpudivá místa, ale toto by jistě získalo prvenství. Dvacet stop nad jeho hlavou se populace města Nulnu potýkala s denními starostmi. A on byl tady, ve tmě, plížil se po úzkých cestičkách, kde ho pouhé uklouznutí mohlo dostat až po bradu do smrduté špíny. Záda ho bolela od nepřetržitého hrbení. Po pravdě řečeno, za celé jeho přátelství s trolobijcem Gotrekem Gurnissonem nikdy nezamířil do takových hloubek. "Nech už toho bědování, človíčku. Koneckonců, je to jen práce, ne?" řekl Gotrek vesele, aniž by bral nejmenší zřetel na zápach, úzký ochoz nebo blízkost bublající polévky výkalů, kterou stokaři nazývali gulášovka. Zdálo se, že se trolobijce cítí v nekonečném bludišti cihlové stavby a chodeb jako doma. Gotrekova sehnutá svalnatá postava byla práci daleko lépe přizpůsobená než Felixova. Trpaslík se pohyboval po výstupcích jistě jako kočka. V těch dvou týdnech, po které patřili ke kanálové stráži, se v té práci stal Gotrek zručnějším než veteráni za deset let služby. Jenomže on byl trpaslík; jeho lid vyrůstal na tmavých místech daleko pod Starým světem. Pravděpodobně mu pomáhá, že vidí ve tmě, pomyslel si Felix. Není závislý na plápolajícím světle hlídačovy lucerny. To ale pořád nevysvětluje, jak snáší ten zápach. Felix pochyboval, že takhle smrdí trpasličí úkryty. Zápach tady dole byl neskutečně odporný. Z výparů se mu točila hlava. Trolobijce vypadal bez své obvyklé zbraně podivně. Felix si už skoro začínal myslet, že má válečnou sekyru přirostlou k ruce. Teď měl trpaslík svou mohutnou lesklou zbraň připevněnu na zádech. Na většině míst stoky nebylo dost prostoru, aby se s ní dalo rozmáchnout. Felix ho přesvědčoval, aby ji nechal ve strážní zbrojnici vedle jeho vlastního magického meče, ale neuspěl. Dokonce ani vyhlídka na její tíhu, kdyby se při pádu vláčel ve splašcích, nemohla trolobijce přimět, aby opustil své milované dědictví. Proto Gotrek obvykle nesl vrhací sekyrku v pravé ruce a v druhé velký vojenský krumpáč. Felix se zachvěl při představě, že by ho měl použít. Podobal se velkému kladivu s nelidsky zahnutým hrotem na jedné straně. Vědom si trpaslíkovy děsivé síly nepochyboval o tom, že by snadno roztříštil kost a roztrhl svalstvo. Felix stiskl jílec svého meče a přál si, aby stále nosil magický meč templáře Aldreda s dračím jílcem. Při pomyšlení, že bude ve tmě čelit skřetům, zatoužil po jistotě své známé zbraně. Možná Gotrek udělal dobře, když si nechal svou sekyru. V ponurém světle lucerny vypadali jeho druhové jako zlověstné temné postavy. Neměli žádné uniformy kromě šátků uvázaných kolem hlav na způsob arabských turbanů s dlouhým cípem, který jim zakrýval ústa. Během těch dvou dlouhých týdnů se s nimi Felix seznámil tak, že rozeznával jejich siluety. Byl mezi nimi vysoký, hubený Gant, jehož šátek ukrýval tvář zjizvenou do podoby měsíční krajiny a jehož krk bylo vulkanické souostroví pukajících vředů. Jestliže existovala nějaká reklama na to, aby člověk nedělal stokaře po dvacet let, pak jí byl Gant. Při pomyšlení na jeho bezzubý úsměv, zkažený dech a hrubé vtipy se Felixovi obracel žaludek. Ne že by to Gantovi otevřeně přiznal. Seržant jim dal jasně na srozuměnou, že už pro to zabil nejednoho chlapa. Byl tam také zavalitý, obrovský Rudi, vypadající jako opice, s širokým hrudníkem a rukama téměř tak velkýma, jako byly Gotrekovy. Často s trolobijcem po práci v krčmě soupeřil v páce. Ačkoliv se Rudi snažil tak, až mu po pleši stékal pot, nikdy trpaslíka neporazil, i když byl vítězství blíž než kterýkoliv muž, jehož kdy Felix viděl. Pak tam byli Hef a Spider, noví hoši, jak je nazval Gant, protože byl na kanálové hlídce teprve sedm let. Byla to jednovaječná dvojčata, která žila se stejnou ženou a měla ve zvyku vzájemně si dokončovat věty. Jejich protáhlé obličeje s vpadlými tvářemi a vytřeštěnýma rybíma očima byly tak zvláštní, až se Felix neubránil domněnce, že u jejich zrodu musel být incest nebo mutace. Na druhé straně nepochyboval o jejich vražedných schopnostech v boji muže proti muži nebo o jejich oddanosti jeden druhému a jejich dívce, Gildě. Na vlastní oči viděl, jaké příšerné věci udělali svými dlouhými zahnutými noži pasákovi, který ji jedné noci urazil. Spolu s podsaditým jednookým trpaslíkem to byli muži, se kterými pracoval - snad nejzoufalejší parta, jakou kdy poznal. Byli to vyvrhelové, kteří nikde jinde nemohli najít vyhovující práci a kteří konečně našli zaměstnavatele, jenž se na nic neptal. Někdy na tom byl Felix tak špatně, že uvažoval o tom zajít do kanceláře otcovy firmy a poprosit o peníze, aby mohl opustit toto místo. Věděl, že by mu je dal. Byl stále synem Gustava Jaegera, jednoho z nejbohatších obchodníků Říše. Ale také věděl, že by se zpráva o jeho kapitulaci okamžitě donesla rodině. Věděli by, že se k nim po všem tom chvástání připlazil zpátky. Věděli by, že přijal peníze, kterými vždycky tak opovrhoval. Jistě, bylo snadné pohrdat penězi v ten den, kdy odešel z domova, protože nikdy nepocítil jejich nedostatek. Otcova hrozba, že ho vydědí, nic neznamenala, poněvadž si plně neuvědomoval její význam. Vyrostl jako boháč. Chudáci byli jiný druh: smutní, neduživí tvorové, kteří žebrali na rozích ulice a překáželi v cestě kočáru. Od té doby zmoudřel. Zažíval útrapy a hodlal je snést. Ale tohle byla téměř poslední kapka: stát se stokařem, nejnižším z nízkých mezi nulnskými násilníky a nájemnými vrahy. Nic jiného se však dělat nedalo. Od jejich příchodu do města neměl nikdo jiný zájem najmout dva zpustlé tuláky, jako byli on a Gotrek. Felixe bolelo pomyšlení, jak asi vypadal, když hledal práci v otrhaných kalhotách a záplatovaném plášti. Vždycky chodíval vybraně oblékaný. Teď ale potřebovali peníze, jakékoli peníze. Jejich dlouhé cestování přes zemi Hraničních knížat nepřineslo žádnou odměnu. Našli ztracený poklad Karaku Osmi vrcholů, ale nechali ho duchům jeho majitelů. Nyní měli na vybranou najít si práci, krást, nebo hladovět - a oba, on i trolobijce, byli příliš hrdí na to, aby kradli nebo žebrali. Proto byli tady, v kanálech pod císařským druhým největším městem, plazili se pod sídlem učení, o kterém Felix snil, že ho jednou bude absolvovat, procházeli sliznaté tunely pod domovem kurfiřtky hraběnky Emmanuelly, nejproslulejší krásky země. To nebylo k vydržení. Felix nepřestával přemítat, jaká nešťastná hvězda asi poznamenala jeho narození. Utěšoval se tím, že tady byl alespoň klid. Možná to byla špinavá práce, ale zatím se nejevila být nebezpečnou. "Stopy!" slyšel zajásat Ganta. "Ha! Ha! Našli jsme jednoho z těch malých parchantů. Připravte se na akci, hoši." "Dobrá," zabručel Gotrek. "Zatraceně!" zamumlal Felix. Dokonce i tak nezkušený stokař, jako byl Felix, ty stopy viděl. "Skaven," zachrchlal Gotrek a vyplivl odporný chuchvalec hlenu do hlavního kanálu stoky. Zaleskl se na kusu fosforeskujících řas. "Krysí lidé, zplozenci Chaosu." Felix zaklel. Byl v práci sotva dva týdny a už se měl setkat s nějakými stvůrami hlubin. Málem už pustil z hlavy Gantovy historky jako výmysly muže, který neměl na práci nic lepšího, čím by zaplnil dlouhé únavné hodiny. Felix už dávno uvažoval, jestli mohl opravdu pod městem být celý šílený podzemní svět, jak tvrdil Gant. Byly tam kolonie zapuzených mutantů, kteří hledali útočiště v teplé tmě a vylézali v noci, aby pořádali nájezdy na trh kvůli zbytkům? Mohli tam být skutečně sklepy, kde zakázané kulty konaly strašné rituály a přinášely lidské oběti Ničivým silám? Bylo možné, aby se ohromné krysy se zkarikovanými lidskými rysy proháněly hlubinami? Při pohledu na tyto stopy se to vše najednou možné zdálo. Felix strnul v myšlenkách, vzpomínaje na Gotrekovy příběhy o skavenech a jejich síti chodeb táhnoucích se pod celým kontinentem. Gant ho zatahal za rukáv. "Dobrá, pokračujeme," řekl seržant. "Nemáme na to celý den."

"Tady jsem ještě nikdy nebyl," šeptal Hef a jeho hlas se ozvěnou odrážel v dlouhé chodbě. "A já doufám, že už se sem nikdy nevrátím," dodal Spider a třel si modré pavučinovité tetování na své tváři. Tentokrát s nimi musel Felix souhlasit. Tohle bylo ponuré místo i v porovnání s nulnskými kanály. Stěny se drolily a zdálo se, že na ně spadnou. Ohyzdné chrliče na podpěrné klenbě byly ohlazené věkem tak, že jejich rysy obličeje nebyly patrné. Splašky bublaly, a jak bubliny praskaly, stoupaly z nich obláčky par. Vzduch byl dusný, páchnoucí a horký. A bylo tam ještě něco - to místo mělo ještě více skličující atmosféru, než bylo obvyklé. Vlasy vzadu na Felixově krku se ježily, jak to někdy dělaly, když cítil blízkost magie. "Tohle nevypadá bezpečně," prohlásil Rudi zkoumaje pochybovačně podpěrnou klenbu. Gotrekův obličej se zkřivil, jako by se jednalo o osobní urážku. "Nesmysl," odvětil. "Tyhle tunely stavěli trpaslíci před tisícem let. Toto je khazalidská práce. Vydrží věčně." Aby dokázal své tvrzení, udeřil do klenby pěstí. Možná to byla smůla, ale chrlič si vybral právě ten okamžik, aby se zřítil. Trolobijce musel uskočit stranou, aby ho neuhodil do hlavy, a přitom málem spadl do splašků. "Ovšem některá práce byla provedena lidskými řemeslníky," dodal Gotrek. "Ten chrlič například - typická člověčí fušeřina." Nikdo se nezasmál. Jen Felix se odvážil pousmát. Gant hleděl upřeně na strop. Lampa svítící u jeho nohou mu zezdola ozařovala tvář tak, že vypadala strašidelně a ďábelsky. "Jsme asi pod Starou čtvrtí," poznamenal zamyšleně. Felix viděl, jak v duchu probírá rozmístění paláců. Podivný melancholický výraz změnil jeho vyzáblé, kostnaté rysy. Felix by rád věděl, jestli přemýšlí nad rozdíly mezi svým životem a pozlacenou existencí těch nahoře, uvažuje o nádherách, které nikdy nepozná, a příležitostech, které se mu nikdy nenaskytnou. Na chvíli pocítil s tímto mužem určitou sympatii. "Tam nahoře musí být spousta bohatství," prohlásil Gotrek. "Chtěl bych vylézt nahoru a sebrat ho. No, nemá smysl ztrácet čas. Pokračujme." "Co to bylo?" zpozorněl náhle Gotrek. Ostatní se začali vyplašeně rozhlížet kolem. "Co bylo co?" zeptal se Hef. "A kde to mělo být?" dodal Spider. "Něco jsem slyšel. Tam dole." Pohledy všech se upřely směrem, kam trolobijce ukazoval prstem. "Něco se ti zdálo," namítl Rudi...