Salomon z Friedbergu byl jedním z prvních propagátorů vegetariánství a bojovníků za práva zvířat a proti vivisekci v Českých zemích.
Tento zajímavý historický text, který vznikl před více než stodvaceti lety, ukazuje současnému čtenáři, že život bez masa není módním výstřelkem posledních let, ale že zde má dlouhou tradici. Z Friedbergovy knihy je také zřejmé, že vegetariáni jsou ve svých názorech stále konzistentní a jejich argumenty neztratily po tolika letech na aktuálnosti. Původní brožura Mírohorského dnes není již k sehnání, proto přijde nové vydání jistě vhod nejenom vegetariánům. Je doplněno informacemi o životě autora – svobodného pána z Friedbergu a také o několik fotografií.
Následující úryvek je ukázkou z knihy O vegetarismu, vydané v Praze v roce 1884. Autorem této brožury o vegetariánství je Emanuel svobodný pán Salomon z Friedbergu – Mírohorský (1829 – 1908).
Salomon z Friedbergu byl jedním z prvních propagátorů vegetariánství (již od roku 1860!) a bojovník proti vivisekci. Česká vegetariánská společnost je ráda, že může přinést tento zajímavý dokument současnému čtenáři. Který tak může vidět, že vegetariánství není nějakým výstřelkem posledních let, ale že zde má dlouhou tradici, na kterou můžeme navazovat. Z Friedbergovy knihy je také zřejmé, že vegetariáni jsou ve svých názorech stále konzistentní a že jejich argumenty neztratily ani po tolika letech na aktuálnosti. Budeme se snažit knihu vydat v co nejbližší době.
*****
Časem nebude již člověka, který by dosti byl krvelačným a bezcitným, aby usmrtil ubohé zvíře, neškodné, nevinné, pracovné, důvěrné, nuže a pak přestane masožroutství samo sebou. A oné krásné době, třebas ještě daleké, onomu věku skutečně zlatému, onomu vrcholu vzdělanosti a mravnosti lidské, kdy s vražděním zvěře nevinné zmizí i vraždění lidí, volám nadšeně: Na zdar!!
Námitky proti vegetarismu činěné bývají následovné:
- Maso jídali a jedí všickni lidé, jest to tudíž zvyk ode pradávna posvěcený, uzákoněný.
Tu protidůkaz velmi snadný. Prvně maso všickni lidé nejedí, naopak jen menšina lidstva, jak výše bylo líčeno; druze dávnověkosť zvyku ukazuje více než na dobrotu na jakýsi tradicionální šlendrián, jejž přijímá každé pokolení od předešlého, ve valné většině ani nepřemýšlejíc, je-li co prospěšné aneb škodné; třetě nejšlechetnější, nejvznešenější myšlénky nacházívají dlouhý, mnohdy několik staletí trvající odpor, až skvěle zvítězí vznešenost' neb do očí bijící praktičnost. Geniální desetinné dělení měr a vah na př. potřebovalo z Paříže do Vídně přes 80 let, ale konečně přec neodolali ani nejzarytější konservativci.
- Maso tvoří zase maso, a tudíž jedině dává sílu.
Tu si páni masojedi nutně odpírají, neb kdyby to bylo pravdou, musilo by býti pro posilnění maso zvířat dravých mnohem lepší, hodnější než maso býložravců, a tudíž by člověk důsledně měl jísti s oblibou větší maso dravců než jiné, čehož ale nikterak nečiní, nýbrž dává přednost masu z trávy utvořenému, ba jí je takřka výhradně, neb všežrouti, prase a kachna nebývají pokrmem denním. Nejzuřivější masojed připustí, že maso dravců je ošklivé, odporné, mnohem rychleji hnije a ohromně hůře zapáchá než maso travožravců.
Maso tudíž prý by dávalo sílu, rostliny ne! Což pak mají snad málo síly býložravci, hovězí dobytek, kůň, lesní zvěř vysoká, nosorožec, hroch, slon? Naopak mají síly ohromné, a co nejvíce váží v životě všedním, praktickém, síly stálé, vytrvalé, blahodatné mnohem více než dravci, kteří ovšem se vzpruží na jednotlivé skoky úžasně dlouhé, jimiž uchvátí ubohé zvíře za potravu jim sloužící, silou drápů a zubů je skolí a rozsápají, pak ale dny i týdny leží beze hnutí a spí, až opět hlad a krvežíznivosť je pudí za oběťmi novými.
Což kůň nenese celý den těžkého ozbrojence, netáhne hřmotná děla přes hrudnaté, hrbolaté nivy, přes strouhy a úvozy při stravě často obmezené, u Jihoslovanů a Rumunů jen v pouhé pastvě záležející - a to někdy v bitvě i v trysku nejprudším? Nevlekou voli celý den pluh neb objemné vozy se hnojem, senem, úrodou, kamením a pod.? Neběží velbloud celé týdny bezedným pískem pod vedrem žhoucím slunečním s ohromným nákladem tovarů na zádech téměř beze žrádla a bez pití? O užitečnosti slonů k různým pracím vyžadujícím síly nadobyčejné a přemáhaným slonem hravě vědí v Indii dosti se navypravovati. Takých věcí žádný masožravý dravec nedokáže. Každému povědomo, že myslivci, chtějí-li, aby psi - přec od přírody masožrouti - hodně se tužili, mnoho vydrželi, celé dni za zvěří slídili neb běhali, nekrmí je takměř ani masem, než pouhým chlebem, pomejemi, v nichž částky odvaru masitého až mizí, neb psi masem krmení bývají lenivi, těžkopádni, slovem k lovu a honbě málo schopnými……
- Že strava rostlinná tupí rozum člověka, že jí jeho duch slábne, ba i blbne.
Každému známo, že i mezi zvířaty jsou býložravci mnohem chápavější, čipernější, jak snadno všemu se učí kůň a slon a jak trudno dravec! Pes též jen proto tak učenliv, že u člověka přivyknul stravě smíšené, ba převážně rostlinné, kterou dávají psům všickni kdož očekávají od nich učení a výkony užitečné. Neučí-li se opové, člověku v každém ohledu nejbližší živočichové, mnohdy tak snadno a rychle, jak by se dalo mysliti, tož spatřme příčinu toho v tvrdohlavosti, umíněnosti, ba domýšlivosti, že snad jim od člověka ničemu naučiti se nelze. A přec i opice dokazují vnímavosť a učenlivosť nemalou ve všech opičích komediích.(1)
- Zvířata námi nepobíjená a nesnědená tak by se rozmnožila, že by na konec se potýkala s námi o výživu, ba že by i sežrala nás.
Hleďme! koní přec takřka ani nezabíjíme a nejíme (těch několik ve velikých městech vysekaných ani nestojí za řeč proti ohromným stádům volů, telat, ovcí atd., jež lidé snědí) a přec se nerozmnožují - ač člověk pečlivě dohlíží na chov a plemenění - ani tak dostatečně, aby sobě nenaříkala všecka jezdectva, dělostřelectva a vozatajstva celého vzdělaného světa na citelnou o koně nouzi, a aby koně nebyli, čím dál pořáde dražší! A kdyby člověk, vegetariánem se stavší, přenechal plemenění hovězího, ovčího atd. dobytka úplně přírodě, mnoho by přišlo plodných sil na zmar, samci, potýkajíce se o samice, by se hubili navzájem, - a kdyby přece se rozmnožili býložravci přes příliš, přec by - opatřeni neomylným a nezvratným instinktem proti masu, jež ani sežvýkati by nedovedli, a jsouce tudíž vegetariány rozhodnými - člověka se ani nedotkli, neřku aby ho chtěli sežrati.
- Že prý to dobrodiním pro zvíře, zbavíme-li je soucitně trýznění prací a stárnutí zabitím.
O té nežné útlocité péče! Celá léta, ba desítiletí moříme zvířata prací a bitím, a pak chceme rázem býti tak dobrotivými a milosrdnými, ale obyčejně až když nám dost nepracují, určiti je k vysvobození ode jha našeho. Než je ale ubíjíme, ještě, jak již výše podotknuto, je trýzníváme, a to snad bolestněji než prací a bitím, totiž krmením přetížujíce jim žaludek a nedopřávajíce jim čerstvého vzduchu a volného pohybu, a to k vůli čertově kopytu, labužnictví, mlsnosti krvelačné. Pěkné to milosrdenství!
A je-li to vůbec dobrodiním, ušetřiti tvoru stárnoucímu další klopocení slzavým tímto údolím, což musíme zvíře i po kanibalsku snísti, slavíce při tom hurónské a botokudské (2) orgie? Není zvíře již zbaveno pouhou smrtí? Musíme se i ještě propůjčiti za hřbitov, za mršiště mrtvolám zvířecím? A je-li takové zabíjení dobrodiním, proč jsme tak dobročinnými a útlocitnými jen ku zvířatům, která méně cítí útrapy, nemajíce smyslu ani pro minulost ani pro budoucnost, užívajíce toliko okamžiku přítomného, a ne též k lidem, kteří prvé zasluhují v míře ještě větši něžnou naši péči, a druze duševně skutečně se trápí, a proč neubíjíme i lidí stárnoucích a trudně životem se klopotících?
- Že prý, aby dosáhl člověk tutéž hodnotu krmící stravné hmoty z rostlin, co nyní z masa, musil by do sebe cpáti strašné spousty zelenin, luštěnin, ovoce atd.
Prvně luštěniny, jak i statistikové Moleschottovští (3) a Liebigovští (4), tudíž masožraví, dokazují, a co každému známo, mají bez mála tutéž hodnotu živnou co maso; druže: jedí vegetariáni dle mých a jiných zkušeností mnohem méně než masojedi, kteří ani netuší, jak málo potravy vůbec člověku třeba, aby nejen nezahynul, nýbrž zůstal úplně při síle dostatečné, a že maso je jen jako jakýsi přebytek, jakási přítěž, žaludek jen a střeva přetěžujíci a tím škodlivé pro celé ústrojí.
Maso, jež, jak známo, má v poměru ku značné krmnosti - hodnotě živné - malý objem, má tím tu neblahou vlastnost, že je člověk může do sebe cpáti bez prostorné obtíže v žaludku, jenž ale pak tím více trpí klopotným trávením. Rostliny se značným objemem svým chrání žaludek proti přeplnění. - Jsem přesvědčen, že každý masojed by mohl žíti úplně od toho, co požívá rostlin vedle masa, tohoto naprosto nechaje, a že by se takto měl jen tím lépe, na síle ničehož netratě.
- Jedni protivníci tvrdí, že vegetarián rostlinnou stravou musí nabobtěti, břichatěti, jiní opak toho, že musí hubeněti a konečná zahynouti na úbytě.
Dle všech zkušeností není pravda ani toto ani ono, neb tím, že oběh krve je u vegetariána stejnější, výkony těla pravidelnější, celý jednotlivec čilejší, živější, břichatěti nemůže. A že rostlinná strava nepůsobí hubenosť, dokazuje jasně léčení t. zv. Bantingovo5, jež proti tučnění přílišnému předpisuje právě vše to, čeho se vegetarián ani nedotkne, a zapovídá všeho, čím se živí vegetarián. Rostlinná strava právě zachovává ústrojí tělesné v nejlepší rovnováze, v jistém normálním středu mezi tučností a suchotou. V léčištích vegetariánských, kde nemocné svědomité váží, nabyli zkušenosti, že tlustým na váze ubývá a vyhublým přibývá. - Co prý by se stalo se všemi řezníky, uzenáři? Kde se jedná o dobro, blaho a spásu celého člověčenstva, přec nemůže býti řeči o jednotlivcích, jako při rušení mučíren a více nepálení čarodějek nikdo se netázal, co se stane s lidmi zaměstnanými při lidumilých oněch výkonech, s dráby, biřici atd.
1 dnes víme, že lidoopi jsou velmi učenliví, pokusy v 60. letech ukázaly, že šimpanzi jsou schopni se naučit znakovou řeč, naučené znaky správně používat, kombinovat a dokonce vytvářet nová slova skládáním několika znaků.
2 Huróni byli severoameričtí a Botokudové jihoameričtí původní obyvatelé.
3 Jacob Moleschott (1822- 1893) dánský vědec.
4 Justus von Liebig (1803 – 1873) německý chemik.
5 William Banting byl Angličan, který se po roce 1862 díky Dr. Harveymu zbavil své obezity nízkosacharidovou dietou.
