Výbor z duchovní poezie indické princezny z 15. stol.
Mírábáí byla podle střípků příběhu, dochovaného v básních jí připisovaných a ve zmínkách jiných autorů, princeznou a mystickou básnířkou oddanou Kršnovi. Narodila se asi na přelomu 15. a 16. století v Rádžasthánu. Od dětství milovala božstvo Kršnu a po brzké smrti svého manžela se vzepřela své rodině vzdala se svého bohatství a postavení, aby se mohla cele oddat životu naplněnému opěvováním Kršny. Skládala pro něj básně, které zpívala, doprovázela je na hudební nástroje a tančila. Písně plné touhy a stesku v odloučení, které jsou jí připisovány, jsou dodnes oblíbenou součástí repertoáru profesionálních zpěváků a hudebníků. Po celé Indii se jich dochovaly tisíce. Předávaly se většinou ústně a tradičně je zpívají především ženy. V některých básních se autorka stylizovala do role Kršnovy oblíbené družky Rádhy, jiné je možno zařadit do proudu lidové milostné poezie s tématy z každodenního života. Další mají mystický a filosofický nádech; vyprávějí o životě bez domova a zamýšlejí se nad pomíjivou povahou lidského bytí a dosažením konečného vysvobození z koloběhu životů.
