Smrtící sopky - Jan Antonín Novák, XYZ, 2011

6,41 €

Pri nákupe nad 49 €
poštovné zadarmo

Smrtící sopky

Putování do středu země

Nedávný výbuch islandské sopky Eyjafjöll ukázal, jak zranitelná je naše současná technická civilizace proti silám přírody... Čítať viac

Vydavateľstvo
XYZ, 2011
Počet strán
336

Nedávný výbuch islandské sopky Eyjafjöll ukázal, jak zranitelná je naše současná technická civilizace proti silám přírody... Čítať viac

  • Pevná väzba s prebalom
  • Čeština
Vypredané

Zadajte e-mail a budeme vás informovať, keď bude kniha dostupná.

Naši škriatkovia odporúčajú

Nočná služba - Robin Cook, Ikar, 2024

Viac o knihe

Nedávný výbuch islandské sopky Eyjafjöll ukázal, jak zranitelná je naše současná technická civilizace proti silám přírody. Přitom šlo pouze o malou erupci, zatímci v bližší i vzdálenější minulosti Země sopky způsobily celou řadu podstatně větších katastrof: zániky velkých měst, hladomory, zkázu celých civilizací a podle některých teorií i velká vymírání živočišných druhů, včetně ukončení éry dinosaurů. Vulkány přitom nepůsobí jen přímou ničivou silou, ale především nepřímo: ochlazením klimatu, poklesem výnosů zemědělských plodin, vlivem na ekonomiku a infrastrukturu. Přitom vulkanologové varují, že skutečně ničivé erupce se nám v budoucnosti nevyhnou a neexistují prostředky, jak jim zabránit. Podle některých teorií může být právě aktivita Eyjafjöll předzvěstí probuzení mnohem ničivějšího vulkánu Katla, který v 18. století zpustošil velkou část Islandu, způsobil hladomory v západní Evropě a byl příčinou sociálního neklidu vedoucího až k Francouzské revoluci... Kniha má být poutavým vylíčením největších historických katastrof způsobených vulkány od zániku minójské kultury způsobené výbuchem Théry až po největší pohromy současnosti. Věnuje se také oblastem, v nichž odborníci čekají erupce, které by v blízké budoucnosti mohly ohrozit chod současného světa (Yellowstone, Vesuv a další). Popíše současně i některé další vražedné jevy, které sopečnou činnost provázejí (výrony jedovatých plynů, laviny žhavého popela smíšeného s horkou vodou, protavení zemské kůry atd.). Nebude chybět ani vylíčení tragických příběhů některých vulkanologů při výzkumu sopek, popis toho jak se vulkány projevují a co je toho příčinou, zmínka o sopkách na území České republiky (včetně možnosti, že by obnovily činnost) i současné poznatky o sopkách na jiných tělesech sluneční soustavy. Doplněna bude malým slovníkem pojmů z oblasti vulkanologie, chronologií velkých erupcí, přehledem významných sopek atd..
Čítať viac
Počet strán
336
Väzba
pevná väzba s prebalom
Rozmer
175×241 mm
Hmotnosť
668 g
Rok vydania
2011
Naše katalógové číslo
100103
Jazyk
čeština
Vydavateľstvo
XYZ
Kategorizácia

Našli ste nepresnosti? Dajte nám, prosím, vedieť!

Nahlásiť chybu

Máte o knihe viac informácií ako je na tejto stránke alebo ste našli chybu? Budeme vám veľmi vďační, ak nám pomôžete s doplnením informácií na našich stránkach.

Hodnotenia

5,0 / 5

4 hodnotenia

4
0
0
0
0

Ako sa páčila kniha vám?

Recenzie čitateľov

Richard
Neoverený nákup
19.3.2023
Veľmi zaujímavá a poučná kniha plná zaujímavostí o sopkách a histórii, ktorá sa číta s ľahkosťou a je písaná veľmi pútavo. Rozhodne odporúčam každému, kto sa zaujíma o sopky a geológiu. Čítať viac
Marta
Neoverený nákup
15.12.2013
Názor čitateľa
Kniha ma zaujala od prvých strán. Trošku ľutujem, že som sa k nej dostala až teraz, po dovolenke na Islande. S mnohými informáciami som išla , ale mnohé som sa dozvedela až teraz. Na vylepšenie snáď skromný dodatok, že mi chýbalo trochu viac foto dokumentácie ,máp. Inak kniha super. Čítať viac
Věra Čáranová Ing.
Overený nákup
28.4.2015
Názor čitateľa
súhlasím s týmto názorom, úžasná kniha, len škoda, že tam nie je viac fotografií Čítať viac
Klára Samková
Neoverený nákup
4.5.2013
recenze

Coby rozvodový právník mám tendenci sahat po literatuře, která n e n í nabita city a emocemi, neb proč relaxovat tím, s čím pracuji. Z tohoto úhlu pohledu se knížka Jana Antonína Nováka „Smrtící sopky – putování do středu země“ jevila jasnou volbou. Ovšem opět to nevyšlo, protože ze sopek se vyklubala ale sakra emoční záležitost. Vezměme to ale popořádku.
I když nejsem žádný sopkolog, do doby přečtení recenzované publikace jsem měla dojem, že vládnu poměrně slušným penzem vědomostí na dané téma, určitě přesahující to, čemu se obvykle říká „standardní všeobecné vzdělání.“ Prvním poznatkem bylo, že ten standard je opravdu ale hoooooodně nízko a můj nadstandard není o moc lepší. Zásluhu na tomto depresivním poznatku má fakt, že autor knihu pojal globálně, a to jednak přírodovědně, jednak historicky, jednak geograficky a jednak v časové ose od vzniku planety až po současnost – o které vskutku beze zbytku a nepřeneseně platí, že je žhavá.
Jako červená niť – chtělo by se říci niť přímo lávová – se táhne třistatřicetistránkovou knížkou jedno zásadní téma: Jestli jste si doposud mysleli, bobánci, že největší nebezpečí přichází z vesmíru, odkud na nás může spadnout meteorit a způsobit takovou změnu klimatu, že se z toho už tady nevybabřeme, krutě se mýlíte. Největší nebezpečí nám bublá pod nohama a není před ním úniku. O meteoritu si totiž můžeme alespoň teoreticky představit, že jej můžeme odklonit a po vzoru sci-fi rozbombardovat dříve, než dopadne na zem. Se sopkami však neuděláme vůbec nic, a to už proto, že jsou projevem životodárného tepu naší planety, který vůbec umožňuje existenci života. Chtít se pokusit jej zastavit je totéž – jak vtipně dodává autor – jako zastavit člověku srdce proto, aby se mu netřásla ruka. Problém sopek pak spočívá ovšem v tom, že důsledky jejich činnosti jsou nikoliv významu lokálního, ale globálního. Problém není s lávou, obrovskými výboji statické elektřiny, bahnotoky a pyroklastickým mračnem, které jsou více či méně lokálního významu. I když co to je „lokální význam“, když v případě výbuchu supervulkánu hovoříme třeba o milionu kilometrů krychlových hmoty, která zničí území o desítkách tisíc čtverečních kilometrů..... Hlavní problém je v tom, že při výbuchu v podstatě jakékoliv sopky se dostává do atmosféry velké množství jemných prachových částic, které nedovolí slunečnímu záření proniknout atmosférou. Nastává „jaderná zima“ – tedy významné ochlazení o desítky stupňů, vyhynutí živočichů i rostlin a přesměrování evoluce zcela jiným směrem. K tomuto tvrzení autor předkládá zcela fascinující množství pro mne jako laika nezpochybnitelných příkladů. Třeba jak to bylo s tou Atlantidou. Jeví se takřka jistým, že existovala, a to na řeckém ostrově Théra, jinak také Santorini. Zde vybuchnul asi okolo r. 1625 př.n.l. obrovský vulkán, který zcela pohřbil město úžasné minojské civilizace, o kterém se zdá, že Kréta byla její provincií. Pozoruhodné je několik skutečností. Předně – dle geologického výzkumu se ukazuje, že původní minojské město mělo vskutku přesně to uspořádání, jak je popsal Platon: prstenec pevniny obkružující středové město, mezi tím prstenec moře s úzkým průlivem spojujícím jej s mořem vnějším. Zbytky onoho města se, mimochodem, odkryly v rámci další, neporovnatelně menší erupce stále zde existující sopky, zhruba před sto třiceti lety. Dalším fascinujícím faktem je, že o následcích tohoto obrovského výbuchu, který spláchnul Atlantidu do moře, referují historické záznamů z jiných částí světa. Jsou to kroniky z Číny, které hovoří o podivných žlutých mlhách, vyskytující se přesně v této době. Egyptský faraon Ahmose I pak nechal vztyčit kamenný obelisk, známý jako „Stéla bouří“, popisující strašlivou ničivou bouři, která Egypt znenadání postihla. Kupodivu se tak stalo ve stejné době, do které je zasazeno „deset ran egyptských“ zaznamenaných ve Starém Zákoně. Stejně jako měl výbuch sopky na Santorini ničivé důsledky pro minojskou civilizaci, měl další supervýbuch supersopky blízko Vesuvu, na tak zvaných Flegrejských polích, který s velkou pravděpodobností měl na svědomí vymření neandrtálců.
Kromě jednotlivostí, působivě seskupených do logických a na sebe navazujících celků, díky nimž se kniha čte vskutku jedním dechem, se čtenář ovšem dozví jen tak mimochodem věc zcela podstatnou: pochopí totiž, jak ta naše matička Země skutečně funguje. To, že v centru planety je kovové tekuté jádro, jsme se učili už na základce, stejně jako to, že toto jádro má plášť. To, že se jádro otočí zhruba o třetinu stupně ročně pomaleji než plášť a že tím vzniká magnetické pole, to jsme ale fakt nebrali. Autor však tato fakta předkládá čtenáři i nepřírodovědně vzdělanému ve velmi srozumitelné a přitom nesimplifikující formě. Též vyvodí před čtenářovými zraky důsledky, z tohoto jevu plynoucí pro celou existenci planety a života na ní. Srovná ji se situací ostatních těles v „blízkém“ vesmíru a výsledek tohoto hloubání je jasný. Sopky jsou „vedlejším produktem“ pohybu zemských ker, plujících na žhavém magmatu země. Tato struktura planety je přitom unikátní, alespoň ve Sluneční soustavě nezopakovaná a má úhelný význam pro možnost vzniku a udržení života na zemi. Zároveň ovšem sopky již nejméně dvacetkrát zásadním způsobem zasáhly do evolučního vývoje tohoto života, kdy jejich erupce změnily podmínky ekologické podmínky tak, že nějaký problém „globálního oteplování“ je na úrovni zdravotní komplikace šušní v nosu. Autor zcela nezastřeně říká, a nezbývá, než s tím souhlasit, že před touto klimatickou změnou není úniku, přičemž právě lidstvo a lidská civilizace je ve své křehkosti jednoznačně nejohroženějším druhem a adeptem na vymření.
Jako rozvodový právník jsem začala a jako rozvodový právník skončím. Poselství této knížky je pro mne zcela jasné: lidi, přestaňte se hádat o nesmysly, přestaňte si činit ze svých životů peklo na zemi a napřete svůj intelektuální potenciál k tomu, jak vyřešit problém, před kterým dříve či později budeme stát: ty jemné částečky prachu v atmosféře se přece musí dát nějak zkondenzovat a atmosféru po výbuchu vyčistit a jako lidstvo musíme najít způsob, jak ve chvíli, kdy nám skutečně v nepřeneseném slova smyslu začne hořet půda pod nohama vzít ty nohy na ramena a pláchnout do vesmíru, kde žádné sopky nejsou. Hardware na to máme, software na to máme taky, takže to je jen o správném přesměrování emocí. Tož vzhůru!
JUDR. Klára A. Samková, Ph.D.
klara.samkova@lawyers.cz
Čítať viac

Vydavateľstvo XYZ

Čítať viac

„Nikdy som nestratil zo zreteľa, čo znamená byť civilizovaný človek. Vedel som, že prežitie by nemalo zmysel, keby som sa musel stať podliakom...Viete, jedlo na prežitie nestačí. Neexistuje liek na morálne zásady. Ak ich človek stratí, príde aj o seba.“