Autobiografický příběh ženy – špičkové tenistky, jejímž strýcem byl jeden z nejúspěšnějších československých sportovců všech dob Karel Koželuh a která navázala na tenisové tradice rodiny Koželuhů. V roce 1950 opustila ve svých dvaadvaceti letech s manželem republiku, protože se nikdy nedokázala ztotožnit s nastupujícím komunistickým režimem. Odešla do svobodného demokratického světa, postupně žila v západním Německu, Kanadě, Anglii a nakonec ve Švýcarsku. Hrála tenis, stala se několikanásobnou mistryní Kanady, čtyřikrát startovala ve Wimbledonu, ale zároveň pracovala a podporovala manžela při studiích. Jméno Koželuh jí otevíralo dveře po celém světě. Zatímco vychovala tři děti, manžel se stal světově uznávaným obchodníkem s obilím. Od chvíle, kdy rodina zakotvila v roce 1966 v Ženevě, kde žije dodnes, se začala věnovat charitativní činnosti, zapojila se do aktivit krajanského spolku Beseda Slovan, propagovala a neustále propaguje myšlenky T. G. Masaryka. Přestože žila ve čtyřech zemích a hovoří plynně anglicky, německy a francouzsky, nikdy se nezřekla svého češství. Po listopadu 1989 okamžitě přijela domů a zapojila se do aktivit na pomoc znovuobnovení demokratického Československa a posléze České republiky. Jako projev uznání za tuto činnost a propagaci své vlasti v zahraničí se stala držitelkou ocenění Významná česká žena ve světě 2009.

Euforie z nabyté svobody její vlasti ale poněkud zhořkla. Smíšené pocity z absolutní nadvlády peněz v polistopadové české společnosti prohloubily i osobní problémy. Návrat do Čech totiž znamenal manželskou krizi, k níž se přidalo vážné onemocnění jejího syna a posléze smrt vnuka. Paní Hana se však celý život řídí krédem: „Dokud se neodehraje poslední míček, není konec!“ A to jí pomohlo vyrovnat se i s nejtěžší etapou jejího života.