Oproti reduktivním snahám matematizovaného pojímání prostoru se v této publikaci předkládá pokus o předestření výseče rozmanitosti zkušenosti a chápání prostoru napříč různými obory. Východiskem je konfrontace Descartesova pojetí prostoru jako pouhé rozprostraněnosti těles s Heideggerovou mnohem bohatší tematizací prostorovosti lidské existence a prostorové konstituce vazby člověka a světa. Jako klíčové se přitom ukazuje např. sepjetí prostorovosti s řečí, skrze niž se ustavuje zabydlování světa člověkem. Další perspektivy pak více či méně navazují na klíčové motivy výchozí filosofické konfrontace. Dotýkají se teorie architektury, tematizují některé prvky zkušenosti vlastní tělesnosti, pojednávají různé aspekty prostorovosti v literárním a výtvarném díle. Publikace nemůže být vyčerpávajícím systematickým přehledem nesmírně široké otázky konstituce prostoru, nicméně může být vhodným příspěvkem k mezioborové diskusi o této problematice.
