Výtvarná monografie je věnována životům a dílům českých malířů Jaroslava Kláta staršího (1902–1979) a Jaroslava Kláta mladšího (narozen 1962) v kontextu vývojových proměn výtvarného umění 20. a 21. století. Dílo Jaroslava Kláta staršího představuje osobitý most integrující tradici realistické malby s projevy umělecké abstrakce 60. let 20. století. Ačkoliv se jedná o malíře spojeného s regionem Karlovarska, jeho tvorbu formovaly domácí i mezinárodní umělecké vlivy.Proto je Klátovo dílo analyzováno a interpretováno v souvislosti s výtvarnou tvorbou českých i francouzských malířů.V knize jsou systematicky a kontinuálně představeny základní oblasti Klátovy umělecké tvorby, k nimž patřily zejména krajinomalby a zátiší. Zvláštní pozornost je věnována Klátově příklonu k abstraktní malbě a tašismu v 60. letech, jenž lze označit za vrchol jeho experimentálně orientované umělecké tvorby. Závěr Klátovy tvorby představuje jeho návrat k figurativní a realistické malbě, která byla námětem jeho děl v průběhu 70. let.
Osobitý kontrapunkt k dílu Jaroslava Kláta staršího představuje malířská tvorba Jaroslava Kláta mladšího. Také jeho dílo nelze generačně ani umělecky zařadit do jednoho výtvarného názoru a proudu. V knize jsou proto identifikovány umělecké směry (fauvismus, futurismus, expresionismus a surrealismus) a prezentováni konkrétní malíři (Miloš Malina, Jan Smetana), na které Klát ve své výtvarné tvorbě volně navázal. Zdůrazněno je zejména setkání Kláta a Smetany, který měl osobní podíl na formování jeho výtvarného rukopisu i utváření uměleckého názoru. Při analýze a interpretaci Klátovy tvorby je zvláštní pozornost věnována moderním výtvarným trendům a dobovému kontextu (normalizační milieu) přelomu 70. a 80. let 20. století, v němž se zásadním způsobem profilovala Klátova malba. Mezi podněty, které ovlivnily Klátovu tvorbu,patřil také jeho studijní pobyt v Paříži a cesty do exotických zemí. V knize jsou popsány a analyzovány základní konstrukční a kompoziční prvky Klátova malířského rukopisu.