Závěrečná část trilogie o Hlídkách a Jiných završuje složité osudy Antona Goroděckého a spolu s předchozími dvěma tituly (Noční hlídka, Denní hlídka) tvoří celek, který si bez výhrady zaslouží srovnání s pracemi bratří Strugackých.
Pracovník Noční hlídky Anton je - i přes jednoznačný název knihy - přítomný ve všech třech příbězích. V prvním odhalí tajemství svého nadřízeného Gesera, ve druhém se setká s pozoruhodnou vědmou - a ve třetím musí jako mág pouhé druhé třídy bojovat se silou, na kterou si netroufá ani jeho vlastní šéf.
Anton si v sobě nosí vlastní pohled na Noční hlídku, na Temné i na Světlé, a také neustálé pochyby o smyslu své práce. Morálka a etika hlídek, inkvizice i Jiných všeobecně je tu rozebrána do posledního šroubečku a autor dokázal k očekáváním čtenářů přidat hned několik dalších překvapení. Sergej Lukjaněnko se tu ale dotýká i současného stavu Ruska. Poměřuje momentální pocity Rusů po ztrátě pozice jedné z vedoucích velmocí a hlavně se zaměřuje na to, jak se tato skutečnost promítá do každodenního života obyčejných lidí. Obytný komplex Assol je tak obrazem vývoje Ruska od komunismu ke kapitalismu. Není to však vize jediná, autor popisuje svoji zem z několika různých úhlů pohledu.
Tak, jako je Šerá hlídka ukončením trilogie a zároveň vygradováním etického základu tohoto rozsáhlého příběhu o Hlídkách, je i její závěrečná část vyvrcholením celé knihy. Lukjaněnko nepodlehl obvyklé chorobě ruských spisovatelů - sentimentu a nostalgii po minulosti impéria (kterým tato země donedávna byla, a to bez ohledu na státní zřízení) - a dokázal najít překvapivé zakončení všech tří rovin svého vynikajícího díla.
Šerá hlídka je sama o sobě nadprůměrná, přesto doporučuji tuto trilogii pročíst od začátku. Ochudili byste se o sílu jejího morálního a etického náboje, a navíc byste přišli o složitou výstavbu hlavní pointy, která bez znalosti prvních dvou dílů ztrácí na naléhavosti, asi jako když z vyprávěné anekdoty uslyšíte jen závěrečnou větu.
Sergej Lukjaněnko se v této trilogii bez rozpaků postavil na roveň bratří Strugackých a svým rozpracováním obecných etických otázek se hlásí k Michailu Bulgakovovi. Jde zkrátka o jednu z nejlepších fantasy, které se v uplynulém roce dostaly na české knihkupecké pulty.

text: Petr Holan
Pevnost 03/2006