Světlana Allilujevová se narodila roku 1926 a mládí strávila ve zdech Kremlu ve stínu svého otce, tehdejšího neomezeného vládce Sovětského svazu Josifa Vissarionoviče Stalina. O osmdesát let později zemřela v Americe jako osamělá stařena jménem Lana Petersová. Jaké byly osudy této ženy, se pokusila vylíčit historička Rosemary Sullivenová, která svou knihu připravila na základě studia archivů FBI, CIA i ruských státních archivů a především v úzké spolupráci s její dcerou Olgou. Kniha směla být vydána až po Světlanině smrti. Ukazuje těžký život „kremelské princezny“, která sice netrpěla hladem a pronásledováním jako miliony obyvatel Sovětského svazu v době kruté vlády jejího otce, přesto se ani jí nevyhnuly těžké ztráty. Přišla téměř o všechny, které milovala, včetně matky, která spáchala sebevraždu, strýců a tet, pohlcených tragédií politických procesů, a milence, který byl poslán na Sibiř. Plný rozsah otcových zločinů však poznala až po jeho smrti. V roce 1967 utekla do USA a za sebou nechala dvě děti. Ale ani její nový život nebyl šťastný, stále zůstávala vězněm svého původu a jen málokdy našla přátele, kteří by v ní viděli jen Světlanu, a ne Stalinovu dceru.