Dějiny Walesu přibližují českému čtenáři dlouhou a barvitou historii obyvatel jedné z tzv. keltských periferií Velké Británie.
Velšské historické a kulturní dědictví dnes připomínají jak památky na římské dobytí Walesu, tak raně středověké hrady, jež vznikly v souvislosti s anglickým dobýváním velšského území anglickým králem Eduardem I. na sklonku 13. století a jsou oceňovaným architektonickým dědictvím. Nejvýraznějším obdobím velšských dějin je však nesporně období průmyslové revoluce, kdy se Wales stal jednou z nejdůležitějších ekonomických oblastí Británie, a to díky enormním zásobám uhlí, železné rudy a břidlice. Velšské dějiny jsou ale rovněž dějinami boje za uchování velštiny a velšské kultury, který začal romantismem, dovolávajícím se raně středověké literární tradice, a pokračoval snahou uchránit charakter velšského venkova v jeho mnohdy výrazně idealizované podobě.
Ve 20. století se největším bojovníkem za velšskou jazykovou a národní identitu stala Velšská národní strana (Plaid Cymru).