V temné budoucnosti Warhammeru 40 000 je Hvězdná pěchota Adepta Astarta poslední nadějí lidstva. Mladý Ragnar z planety Fenris je povolán do vznešené, ale divoké kapituly Hvězdných vlků. Všemi svými schopnostmi, posílenými posvátným nápojem, musí ovládnout šelmu ve své duši, aby mohl bojovat spolu se svou vlčí smečkou za dobro lidstva.

Zeď za jeho zády se otřásla. Kusy zdiva se mu odrazily od pancíře. Někdo zasáhl jeho kryt něčím silným, snad raketou nebo těžkou trhavou střelou. Ne že by na tom záleželo. Z dlouholeté zkušenosti věděl, že železobeton to snese. Sledoval výstup chronometru promítaný na jeho zorné pole. Od té doby, co dal rozkaz bratru Hrolfovi, uběhla minuta a čtyři sekundy. Odhadoval, že Hrolfovi bude trvat dvě minuty, než se dostane na pozici, a dalších deset sekund než zaměří. Bylo to víc než dost na to, aby se zbytek jeho sil dostal na určená postavení, a za tu dobu se kacířům nemohlo podařit odstřelit jeho úkryt, pokud by nenasadili mnohem mocnější zbraně než ty, co používali dosud.

To byla myšlenka, která podle všeho proběhla hlavou i nepřátelskému veliteli. Ragnar uslyšel blížící se skřípění gigantických pásů. Věděl, že musí patřit nepřátelskému vozidlu. Imperiální síly teprve začaly s vyloďováním; Hvězdní vlci tvořili předvoj. Bylo příliš brzy na to, aby už vyložili říšské tanky. Závěr byl prostý - ať už se přibližovalo cokoliv, nebylo to přátelské.