Christophe Charle (1951), profesor soudobé historie na pařížské univerzitě a na Ústavu pro moderní a soudobou historii, patří k čelním představitelům generace historiků, jež vstoupila na jeviště francouzské historiografie v druhé polovině 80. let. Kniha Paříž na přelomu století připomíná svým názvem slavné Schorskeho dílo o Vídni, však na rozdíl od něho se nezabývá architekturou a výtvarným uměním, ale zůstává u tématu, které je autorovi nejbližší, tedy u intelektuálů, spisovatelů a vědců. Charle hledá důvody velké duchovní přitažlivosti Paříže a srovnává ji s druhým nejvýznamnějším intelektuálním a uměleckým centrem Evropy, Berlínem. Popisuje hierarchické členění pařížského uměleckého a intelektuálního světa a popisuje osudy jeho hlavních představitelů. Jako reprezentativní vybírá tři konkrétní osudy intelektuálů, kteří se pohybovali na pomezí více oborů – Hippolyte Taine osciloval mezi literaturou, historií a filozofií; historika Charlese Seignobose stejně jako literárního vědce Léona Bluma zase přitahovala politika.
