Chování novorozence – senzoriální kontinuita či diskontinuita, motorický vývoj, paměť, rozvoj slovního vnímání, schopnost nápodoby atd. – jsou namátkou témata této publikace, jež pokračuje osobitým úhlem pohledu v tradici hlubokého zájmu o první etapu vývoje lidského jedince ze strany vědců.
Tento zájem se započal až ve 20. století a měl své specifické vrcholy v období 60. let (v souvislosti s tehdy dostupnými technologiemi klinického pozorování perceptivních schopností kojenců) a v 80. letech, kdy se soustředil na otázky, zda poznání novorozenců je pouhé perceptivní jednání, spojené s biologickou adaptací druhu, či komplexní poznávací proces závislý na senzo-motorických schopnostech.
Tato publikace není pouze vyčerpávajícím katalogem jednotlivých schopností kojence, chce být námětem k otevřené diskuzi nad problémy vzešlými ze studií vypozorovaného chování v prvních měsících života. První část je věnována
problémům poznání v období prenatálním a neonatálním, ve druhé se autoři táží na
samotnou povahu ontogeneze a snaží se udělat syntézu nejnovějších dosažených výsledků vývojové neurobiologie s důrazem na možný existující vztah mezi zráním nervových struktur a odpověďmi chování, jež lze odpozorovat. Chtějí zjistit, zda je dítě opravdu schopno se učit a izolovat procesy odpovědné za toto učení.
Závěr je pak věnován aktivitám kojenců, zvláště aktivitě řečové a schopnosti nápodoby.