Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu 1 18 2355 "Konstantin Biebl - portrét básníka" vydanému Supraphonem v roce 1978 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:Básnický portrét KONSTANTINA BIEBLA (1898-1951) na gramofonové desce je pokusem o skladbu, snažící se i na časově omezené ploše představit autora v jeho základních tématech, ideovém a uměleckém růstu, v bohatství jeho metaforiky i ve využití formálních struktur, v revolučním patosu jeho materialistického pozemšťanství. Biebl patřil ke generaci wolkrovsko-nezvalovské, s níž sdílel společná názorová východiska stejně jako bytostnou potřebu tvůrčího hledání. Stačilo však, že byl jen o dva roky starší než její hlavní představitelé, aby se pro něho stala zkušenost válečných zákopů - obdobně jako pro jeho lounského přítele, prozaika Karla Konráda - životním stigmatem. Dalším výrazným rysem Bieblovy tvorby je jeho sociální cítění, aktivní sounáležitost s bojem dělnictva a třídní chápání společenských konfliktů. Toto vědomí prostupuje všechny jeho knihy, téma a doba je vyhrocuje...Tyto dva základní akordy, válka a sociální téma, tvoří ve zkratce snad sdostatek typizující první větu naší skladby. Druhou frází vytvořené kompozice jsou verše milostné. Biebl byl plachý člověk, něžný lyrik (ale zároveň, jak zase nejpřesvědčivěji ukazuje poslední jeho kniha, nesmlouvavý bojovník). Bieblova milostná poezie není zavalena ozdobností pěkných slov: je cudná ve výrazu, je lidsky opravdová, je v ní slyšet dech lásky i tep rozechvělého srdce. A je i hravá....Třetí věta naší skladby představuje Biebla "exotického". Její jádro tvoří sbírka "S lodí, jež dováží čaj a kávu", hlavní umělecký svědek - kromě několika próz - jeho cesty na Jávu a do holandské Indie na podzim 1926...Poslední část a zároveň epilog naší desky patří sbírce Bez obav, shrnující Bieblovy básně z let 1940-1950, necelý půlrok před básníkovou smrtí...