Konfrontací rozličných chronologicky na sebe navazujících zpřístupňování obsahu pojmu lenosti se publikace snaží zachytit argumentační odůvodnění toho, proč lze současnost nazvat věkem kontraproduktivity. Zaměřuje se především na stoické pojetí, na křesťanské ztotožňování lenosti se smrtelným hříchem. Ve svém zkoumání nabízí určité porozumění renesančním a reformačním zvratům, jakož i následnému vývoji chápání lenosti v novověkých kontrastech.