Publikace o Franzi Schubertovi nezachovává obvykle užívanou formu život a dílo. Cílem autora je přiblížit čtenáři rakouského mistra z českého úhlu pohledu. Upozorňuje na mýty o něm, na jednostranný či nepravdivý výklad biografických, faktografických aj. údajů v české hudební historiografii. V textu klade větší důraz na u nás méně známé skladby instrumentální (symfonie, symfonické fragmenty) a vokálně instrumentální (poslední dvě mše). O písňové, komorní a klavírní tvorbě pojednává autor průběžně; to se týká i důležitých životopisných událostí. Tradiční obraz Schuberta se v posledních desetiletích velmi změnil díky novým výzkumům zahraničních odborníků.

Rakouská a německá hudební věda hodnotí Schuberta v širokých souvislostech: ví též o jeho stycích s českými hudebníky ve Vídni, ale nepojímá je komplexně. Autor se snaží ukázat, že podíl hudby Čechů na Schubertově tvůrčím rozvoji byl značný. V kapitole o zacházení s mešním textem a osobitém zhudebnění Gloria ve mši Es dur předkládá v nezměněné podobě výsledky vlastního studia, které byly publikovány v němčině časopisecky. Autor při práci využil notových, písemných a obrazových materiálů, uložených v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea.