Mezi největší postavy sovětského i ruského letectví patří bezesporu Nikolaj Nikolajevič Polikarpov. Právem zaujal pozici nekorunovaného sovětského „krále stíhaček“. Během neklidných třicátých let minulého století se jeho jméno stalo prakticky synonymem pro stíhací letoun z výzbroje VVS RKKA (Vojenských vzdušných sil Dělnicko-rolnické rudé armády). Jeho životní a tvůrčí pouť se odvíjela za podmínek sovětského totalitního státu, ovládaného Všesvazovou komunistickou stranou (bolševiků) a především Josifem Vissarionovičem Stalinem, jednou z nejtemnějších postav dějin minulého století.

Jako muž na vrcholu sil zažil Polikarpov pád až na samotné dno. Po úspěšném rozběhu profesní kariéry jej během honu na nepřátele režimu na sklonku dvacátých let soukolí státní moci téměř semlelo. Konstruktéra zatkla 24. října 1929 státní policie OGPU (Sjednocená státní politická správa, která byla v roce 1934 nahrazena známější NKVD). Bez procesu, pouhým úředním rozhodnutím, byl za údajnou sabotáž odsouzen k trestu smrti zastřelením. Na rozdíl od masy podobně postižených nevinných občanů prvního státu dělníků a rolníků na světě však měl štěstí. Zachránil jej jeho um a schopnosti leteckého konstruktéra, příliš cenné komodity ve Stalinem rychle industrializovaném Sovětském svazu.

Omilostněný konstruktér poté pro sovětské vojenské letectvo vytvořil svá nejslavnější dítka, dvouplošnou stíhačku I-15 a její deriváty po I-153, a především jednoplošný I-16. Nějakou dobu se hřál ve výsluní Stalinovy přízně. Na sklonku 30. let však nadešel nový sestup. Ze hry ho vyřadila nastupující generace mladých a velmi dravých leteckých konstruktérů, zejména v získávání Stalinovy přízně nepřekonatelný Alexandr Sergejevič Jakovlev.