Kniha Didiera Eribona je součástí nového hnutí současné francouzské literatury (A. Ernoux, E. Louis), které se nachází na pomezí autobiografického psaní, sociologie a politických věd. Pramení z velmi osobní zkušenosti žen-autorek nebo sexuálně menšinových autorů pocházejících z proletářské, „nižší třídy“, jimž vzdělání otevřelo intelektuální svět ve šťastných letech Mitterrandovy éry. Svět poznání a oblast kultury se z nezastřené třídní perspektivy jeví jako vysoce sociálně segregované a hierarchizované prostředí, které ve skutečnosti zůstává přístupné výhradně středním a vyšším třídám. Kniha analyzuje příčiny třídní exkluzivity vzdělání, znalostí a kultury. Nabízí solidní úvahu na téma současné nedůvěry v intelektuální elity, ve vládnoucí třídy, protinacionalistické a proevropské politické směřování, které může sloužit i pro vysvětlení nárůstu nacionalismu v bloku bývalé východní Evropy.