Oloncho o Ňurgunu Booturovi
1 / 4
Předmluva Mnislava Zeleného-Atapany
Šamanismus, byť zejména jihoamerických indiánů, a mytologie přírodních národů vůbec, mne uchvátily již dávno, bez souvislosti s módními trendy posledních let. Duchovně vyprázdnění lidé v celém euroatlantickém prostoru dnes hledají všemožné podoby duchovna, pokud možno co nejexotičtější, aby se v jejich rámci mohli profilovat. A šamanismus patří k nejoblíbenějším. Bohužel, pro většinu z nich je šamanismus, či lépe řečeno neošamanismus, jen jakási povrchní, módní póza. Nemají vesměs zájem o hlubší poznání, protože, jednoduše řečeno, na to ani nemají. Zajímá je jen vnější dojem. Povrchnost je nedílnou součástí naší kultury, je nám přímo každodenně vnucována. Není proto divu, že je šamanismus v naší kultuře vnímán právě takto. O jeho hlubší význam, přesah do běžného života, nemá většina z nás zájem. Snaha o studium šamanismu je intelektuálně i časově náročná − a času ani klidu k přemýšlení dnes nemá nikdo nazbyt.
Naše interpretace šamanismu jsou vždy poplatné vědecké terminologii, logice, racionálnímu uvažování a především našemu vědeckému, ale často povrchnímu poznání přírody. A to je zavádějící. Právě z přírody základní praktiky i sama „filosofie“ šamanismu doslova tryskají. Ano, naše znalost Matky přírody, i přes využití možností moderní vědy, pokulhává za poznáním přírodních národů. Původní obyvatelé Ameriky, Austrálie či Sibiře jsou na přírodu zcela odkázáni a právě proto ji rozumí, musí rozumět, mnohem lépe než my. Šamanismus tak stále ukrývá nepoznané poklady. A ty můžeme alespoň částečně objevovat i my. Ale jen když nikam nespěcháme a nic nás neruší, když jsme schopni se na ně soustředit. Musíme se pokusit alespoň částečně vcítit do role přírodních etnik. To je však pochopitelně obtížné, a to i z čistě praktických důvodů. Ano, existují mezi námi osobnosti, které zasvětily svůj život poznání a pochopení duše a myšlení přírodních národů. Patří k nim především nedávno zemřelý Claude Lévi-Strauss, jehož Myšlení přírodních národů a rozsáhlá čtyřdílná Mythologica ukazují tuto navýsost těžkou cestu do hlubin duše a myšlení přírodních národů, do spleti jejich mytologie i praktických znalostí, z nichž vyrůstá šamanismus.
Nemohu při této příležitosti nevzpomenout svých osobních setkání se šamany. Nikdy mne však ani nenapadlo „vědecky studovat“ jejich činnost: ať již požívání drog pro získání stavu transu, nebo jejich tance a zpěvy, vysávání zlých duchů z těl pacientů, pohřební rituály či malování právě narozených dětí vzorem jaguářích skvrn. Bylo to pro mě příliš posvátné, nedotknutelné a neměl jsem odvahu a drzost „hrabat se v tom“ metodami antropologického studia. Rovněž jsem se necítil dost odborně vybaven, neměl jsem potřebné možnosti. Má pokora však byla odměněna, i když to trvalo desítky let. Nenápadná spoluúčast na obřadech a rituálních i každodenních činnostech mne postupně vtáhla „dovnitř“ domorodé kultury, aniž mi to zpočátku docházelo. Tak jsem začal nenásilně chápat souvislosti, ačkoliv jsem ani tak šamanismus rozhodně nepochopil v celé šíři, snad jen jeho některé drobné aspekty.
Šamanismus − to není jen léčení, které je na první pohled ze všech činností šamana pro našince asi nejnápadnější a nejvíce fascinující. Jedná se o celý komplex činností a představ − světonázor zasahující doslova všechny aspekty života. Nejstarší světonázor lidstva, který vznikal někdy na samém úsvitu lidských dějin. Každá činnost přírodního člověka je šamanismem doslova prostoupena: stavba domu stejně jako narození dítěte, lov, pohřeb nebo dlabání člunu. Šamanismus je cesta, na níž splývají počátek a konec. Všechny tyto aspekty lidské existence tvoří obsah šamanských mýtů a zpěvů. Při jejich čtení je třeba soustředit se na každé slovo, metaforu, citoslovce, a s každým detailem objevovat neobjevené. Teprve pak snad pochopíme jejich sílu a cíl. Je to opět „jen“ cesta k poznání lidského života, světa a a jeho odvěkých zákonů.
Šamanismus a sami šamani se nám zdají záhadní, tajemní, jejich činy vnímáme buď jako skutečné zázraky nebo jako obratnou iluzi, podvod. Z pohledu přírodních etnik to však jsou zcela samozřejmé a pochopitelné jevy, tak jako pro nás například moderní lékařství či elektronika. Právě tak jako lékař či počítačový technik není ani šaman všemocný, má své hranice a podléhá zákonům přírody.
A kdo vlastně šaman je? Na tuto otázku není možné odpovědět jednou větou. Je to vlastně učitel, který ukazuje, předvádí své komunitě určité cíle, správný směr života. Je také ekolog, který uvádí do chodu pravidla pro soužití zvířat, rostlin, půdy, skal i lidí, tvoří cestu vzájemné harmonie a rovnováhy nejen v prostoru Země, ale vlastně celého kosmu. Je i léčitel, pomocník, spíš psycholog nebo psychiatr než lékař, který léčí nejprve duši a teprve potom i tělo. Je to válečník, který chrání členy své komunity před nepřáteli, které může i zabíjet. Chrání i před hladem a chorobami. Je to vizionář, prognostik, který předvídá počasí, chování zvířat, rostlin i lidí. Je básník a zpěvák, který slovem přináší informace z jiných světů, kam se dostává cestou změněného stavu vědomí ASC. Je asketou, protože vzdálení se světu je jednou z cest k poznání. Jedna z teorií spojuje slovo šaman se sanskrtským kořenem „śaman“ který lze přeložit jako „na cestě pryč“. A může být i mnohým jiným – lovcem, zemědělcem, řezbářem... Vším, čeho je v jeho komunitě potřeba.
Sibiř byla odedávna jedním z velkých center šamanismu, i když nesouhlasím s názory, že šamanismus vznikl právě zde a odtud se rozšířil do celého světa. ...