Kniha ukazuje jeden z možných obrazů dějin římskokatolické církve v Československu v letech 1927–1963. Na příkladu Václava Boštíka, děkana v Ústí nad Orlicí v letech 1934–1942 a opět 1945–1961, se soustředí na kontinuity a diskontinuity v historii zdejší římskokato¬lické farnosti. Předložená analýza kombinuje sociálně-historický, mikrohistorický a biografický přístup, s jejichž pomocí ukazuje pastorační i další strategie děkana Václava Boštíka – duchovního správce i statutárního zástupce – v různých situacích v průběhu prvních dvou třetin 20. století. Lokální dění je propojeno s kontex¬tem českých církevních dějin na úrovni celostátní a diecézní i s širším kontextem církevních dějin.