Hallady jsou ostravské balady často psané či vnímané z vrchů místních nejvyšších kopců – hald – a jejich autor se v nich představuje jako halladář. Jazyk, kterým je text psán, jeho úhel pohledu tomu jednoznačně odpovídá. Jako kdybyste ve sbírce Hallada o Olejovém Městě četli jakási dávná sdělení o fantastickém bájném místě, jehož podobnost s Ostravou, kde se autor narodil a žije, je nemalá. Pražákova sbírka ovšem není jen ironizujícím obrazem úpadku, viz píseň-hallada Herna a Sekáč, v níž v Olejovém Městě vyhráli pouze šéfové heren, jen ti „dovedou bojovat“. V prvé řadě to jsou písně, v nichž se halladář zcela ztiší a začne se modlit za záchranu Olejového Města. Na vrchu haldy halladuje, k tomu má pouze své tělo a hlas a jako halladář provádí rituály, nejen ty jazykové…