Kniha současné přední politické teoretičky představuje výjimečný počin na poli současné demokratické teorie. Současná demokratická teorie se zdá být rozštěpena na dva vzájemně nevraživé směry, na deliberativní (Habermas, Rawls a jejich následovníci) a radikální demokraty (Mouffe, Connolly atd.). Tato kniha se však vymyká běžnému způsobu, jakým probíhá diskuse mezi těmito směry. Je prvním vážně míněným pokusem o přemostění mezi oběma dominantními přístupy, který zároveň nezastírá rozdíly. Norvalová tak analyzuje klíčové pojmy obou debat, především otázky povahy demokratické komunikace a povahy demokratické subjektivity.

Čtenář této knihy získá komplexní přehled o jedné z klíčových debat současné politické teorie, který v českém jazyce až bolestivě chybí. Norval zároveň vypracovává svébytnou filozofickou pozici. A v neposlední řadě je kniha vztažena ke kontextu jihoafrického vyrovnání se s apartheidem. Tento směr diskuse může vzbudit u českého čtenáře oprávněné otázky, zda české vyrovnávání se s komunistickou minulostí v podobě pseudovědeckých institucí není promarněnou příležitostí, a zároveň může být inspirací pro stále naléhavější problém vyloučení romských hlasů z veřejné debaty.