Pravděpodobnost, že se člověk stane obětí jakéhokoli protiprávního jednání, nebo dokonce trestného činu, je stále vysoká. Velká část veřejnosti je také stále hluboce přesvědčena, že zločinnost neustále narůstá, a to navzdory tomu, že kriminální statistiky i viktimologické výzkumy ve většině hospodářsky vyspělých zemí tento závěr nepotvrzují. Co se tedy změnilo? Zvýšila se informovanost veřejnosti, která více než kdy jindy zaznamenává skutečnost, že tam, kde stojí pachatel, je i jeho oběť. S větší informovaností veřejnosti dochází k postupnému odtabuizování příběhů a traumat obětí, což však sebou nese i riziko jejich dalšího poškozování a desenzibilizace společnosti. Opomíjení psychotraumatu u obětí trestných činů, nedostatečné akutní „ošetření“ po samotném útoku a z toho plynoucí problémy v jejich schopnosti začlenit se zpět do společnosti a vyhledat či alespoň přijmout pomoc nabízenou stávajícím systémem poskytované péče výrazně přispívá k jejich sekundární viktimizaci. Jak sama autorka této publikace poznamenává: „Celá široká veřejnost by měla být seznámena se specifičností situace obětí trestných činů, a především pak s často nezvažovaným faktem, že trestným činem pro oběť vše teprve začíná.“ Možná právě tato kniha bude díky informacím a výzkumům, které předkládá, tím prvním impulzem ke zlepšení systému krizové intervence v České republice.