Spojím vás láskou milenců

Náš výběr Whitmana milostného je uveden jednou z jeho velebásní Z kolébky věčně se houpající. Jde o klíčové sdělení k pochopení tak razantního vstupu na literární jeviště. Evokuje se zde jedna z erbovních vzpomínek dětství, kdy je mladá duše po prvé zasažena úžasným svědectvím o peripetiích citového děje zvaného láska. Jeho nositelem je sice obyčejná ptačí dvojice hnízdící na mořském břehu, nicméně průběh onoho vztahu má všechny znaky antické tragédie. Vybaven touto archetypální zkušeností nalezne později mladý Whitman své velké téma:

„… Nikdy již nebude ode mne vzdáleno volání neukojené lásky,
Nikdy mě už nenechají být tím pokojným dítětem, kterým jsem byl tam předtím, co za noci,
U moře pod žlutým klesajícím měsícem
Probudil posel ten žár, to sladké peklo v prsou,
ta neznámá touha, mé předurčení…“
/ Z kolébky věčně se houpající /