Kniha je jedním z literárních pokusů vyhnout se teoretickým a praktickým úskalím ideje evropocentrismu z hlediska výkladu dějin politického myšlení. Byla obsahově rozdělena do dvou částí: obsahem první části je problematika příčin vzniku politických ideologií, pravdivosti a povahy ideologického poznání, kontinuity a diskontinuity ve vývoji ideologií, typologie politického myšlení a struktury a funkcí politických ideologií. Ve druhé časti knihy se skoumá fragment dějin politických učení od starověku po r. 1848 - kromě politického myšlení antiky, ranného a vrcholného středověku, Renesance, Reformace, Osvícenství a rodící se společnosti „omezené liberální modernity“ v západní Evropě a také ve Spojených státech - analyzují se také opomíjené politické názory civilizací starověké Indie, Číny, Izraele, arabského Orientu a jejich nástupnických států, Byzantské říše, Kyjevské a Moskevské Rusi a carského Ruska) podpořené důkazy rozhodující role jednotlivých náboženských věroučení (konfuciánství, hinduismu, buddhismu, judaismu, starořeckého pohanství, ortodoxního křesťanství – pravoslaví, katolicismu, islámu, protestantismu) na rozvoj myšlení epochy a civilizace.