Páči sa vám tento profil a chceli by ste mať podobný?
Založiť si profilObľúbené literárne žánre
Moje aktivity
Lingus je debutem královny slow burn romantiky Mariany Zapaty. Má sympatický námět, zajímavé postavy a klasickou linku od přátelství k lásce. Ale i když mám autorčinu tvorbu jinak ráda, tentokrát to na mě úplně nezafungovalo.
Hlavní hrdinka Kat potká na erotickém veletrhu Tristana muže s nečekaným tajemstvím. Mezi nimi vznikne zvláštní, přátelský vztah plný humoru a přitažlivosti. Čte se to lehce, místy to pobaví, ale celkově mi chyběla větší hloubka a emoce. Všechno to bylo tak nějak “v pohodě”, ale nic, co by se mě skutečně dotklo.
A ani pejsek Yoda, který jinak zbořil srdce mnoha čtenářek, to tentokrát nezachránil.
Nenáročné čtení na odreagování, ale pro mě spíš průměr v rámci autorčiny tvorby.
Třetí díl série Vzlety a pády nás tentokrát zavede do příběhu Graysona a Sam dvou lidí, kteří si toho v životě prošli víc než dost. Oba mají svoje jizvy a démony, ale i přesto se snaží najít cestu k sobě. A není to vůbec snadné. O to víc mě tenhle příběh chytil za srdce.
Rebecca Yarros opět ukazuje, že umí psát dojemně, citlivě, ale zároveň tak, že to působí uvěřitelně a ne přeslazeně. Grayson a Sam jsou postavy, kterým prostě fandíš. A i když si chvílemi říkáš „proč jim to osud zase komplikuje?“, stejně čteš dál a držíš jim palce.
Co rozhodně musím zmínit stejně jako předchozí díly má i tenhle nádhernou ořízku. Série Vzlety a pády je fakt radost nejen číst, ale i vystavit si ji do knihovny.
Někdy narazíte na knihu, kterou otevřete a nepustíte, dokud nezmizí poslední slovo. Vytrácení je přesně taková. Četla jsem ji na jeden zátah, fascinovaná tím, jak něco tak malého může v sobě nést tolik emocí, bolesti, nevyřčeného i lidsky pravdivého.
Zoska Papuanka (už jen to jméno je samo o sobě krásné) napsala dílo, které se vymyká všemu, co běžně čtu. Polské autorky se ke mně moc často nedostávají a je to škoda. Tohle bylo nečekaně silné, originální a formou psaní naprosto jedinečné.
Na malém prostoru rozehrává autorka velké drama tiché, hluboké, intenzivní. Po smrti babičky Krystyny se otevírají vzpomínky, rány, stará tajemství a vztahy, které bolí právě tím, co v nich chybí. Vyprávění je subtilní, poetické a přesto velmi syrové jako byste se dívali na vlastní rodinu v zrcadle, jen trochu jinak.
Je těžké tuhle knihu zaškatulkovat není to klasický román, není to ani typické drama. Je to spíš literární sklenka ticha, v níž každé slovo něco znamená. Dlouho ve mně bude doznívat. A jsem ráda, že jsem ji objevila
Čtvrtý díl série Divoká říše opět přináší napětí, akci a temnou atmosféru, na kterou jsme si u Stacey Marie Brown už zvykli. Děj je svižný, plný nečekaných zvratů a hlubších pohledů do nitra hlavních postav. Warwick a Brex čelí novým výzvám, a i když se kolem nich všechno hroutí, jejich pouto je stále silné i když ho autorka tentokrát dávkuje opravdu po kapkách.
Oproti předchozím dílům tu trochu chyběla romantika, na kterou jsem byla zvyklá a přiznávám, že mi to chybělo. Napětí mezi hlavní dvojicí je ale cítit každou stránkou a o to víc se těším, jak se to (snad!) rozvine v dalším díle. Stacey umí své čtenáře pořádně napínat a čekat na pokračování je čiré utrpení!
Zvláštní místo v mém čtenářském srdci mají Mrňouska a Opie dvě malé potvůrky, které příběh nádherně odlehčují a dodávají mu kouzlo i humor. Bez nich by to prostě nebylo ono.
Zkažená říše je silné pokračování, které sice trochu utlumí romantickou linku, ale jinak neztrácí nic ze své síly. Emoce, magie, osobní boje to všechno tu najdete. A ten konec? To chce okamžitě další díl!
Tohle byla pecka! Všechny knihy autorky jsou skvělé, ale Vekslačka mě nadchla nejen svým příběhem, ale i tím, že se odehrává v Ostravě v mém kraji. Navíc i autorka tady žila nebo pracovala, takže atmosféra působí opravdu autenticky.
Kniha nás zavádí do 80. let, kdy se dalo k západnímu zboží dostat jen přes černý trh. Hlavní hrdinka Alma se dostane mezi veksláky a začne obchodovat s valutami, džíny a dalšími „zakázanými poklady“. Příběh je napínavý, čte se jedním dechem a skvěle ukazuje, jak to v té době chodilo nejen v byznysu, ale i ve vztazích mezi lidmi.
Co mě bavilo nejvíc? Perfektně vystižená doba, skvělé dialogy a realistické postavy, které působí opravdově, ne jako figurky v historickém románu. Scarlett Wilková má úžasný styl psaní, který vás vtáhne do děje a nepustí až do poslední stránky.
Pokud máte rádi příběhy podle skutečných událostí nebo vás zajímá, jak se žilo za socialismu, Vekslačka je skvělá volba. Za mě rozhodně doporučuju!
Na tuhle sérii jsem se těšila hodně. Byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že Andrew Mayne spojí dva mé oblíbené hrdiny. Agentka FBI Jessica Blackwoodová a geniální bioinformatik Theo Cray jsou za mě dvě ikonické postavy, jejichž propojení opravdu stálo za to. A moje nadšení při čtení, když jsem zjistila, že tohle spojení vážně funguje, bylo k nezaplacení.
Pro nás fanoušky je tahle série must have. A pokud už znáte Jessicu a Thea z jejich vlastních sérií, tohle je prostě třešnička na dortu.
Děj začíná velmi dramaticky. Na scénu se vrací Čaroděj sériový vrah a mistr iluzí, který se rozhodl skoncovat s celým světem. Jessica a Theo vědí, že jde o něco mnohem většího než jen další případ.
Napětí graduje, jak to Mayne skvěle umí. Každou stránku jsem netrpělivě otáčela a moc mě bavilo sledovat, jak se propojují jejich naprosto odlišné způsoby myšlení Jessica spoléhá na intuici a instinkt, Theo na vědu a logiku. Jejich dynamika je opravdu perfektně napsaná.
Je to ostuda, ale od autorky, která se pyšní Nobelovou cenou za literaturu jsem ještě nic nečetla. Byla jsem nalákána na knihu NELOUČÍM SE NAVŽDY autorka se pustila do velmi bolestného příběhu, korejskou historii až tak načtenou nemám, tak nemůžu moc porovnávat. První polovina knihy byla neskutečná jízda, hltala jsem stránku za stránku, pak tempo trochu zpomalilo a já se začala mírně nudit. Han Kang zde kombinuje osobní příběhy s historickým kontextem, využívá různé „techniky“ jako jsou intimní zpovědi, vzpomínky a dokumentární prvky. Právě ty dokumentární prvky mě zabrzdily a četlo se mi to pak hůře. Celým příběhem prostupuje motiv zimy a sněhu, který má symbolizovat křehkost lidského života a zároveň odkazovat na historické události.
Po dočtení jsem byla dojmů a kniha ve mně něco zanechala, určitě ji můžu doporučit, ale spíš pro hloubavější čtenáře, kterým se líbí tento poetický jazyk.
LÁSKA ZE ZÁHROBÍ pro mě další velké překvapení, přiznám se, že jsem nečekala, že mě kniha bude až tak moc bavit dostala jsem ji jako dárek na blogerském dýchánku, ale ta obálka mě svou barevností neustále hypnotizovala, že jsem se do ní pustila.
Svěží, velmi vtipný styl psaní, který kombinuje romantiku s humorem a neotřelými zápletkami. Originální pohled na lásku přesahující hranice života a smrti, což slibuje velmi emotivní a zároveň zábavný zážitek. Vše z popisovaného jsem dostala, a ještě něco navíc. Je to prostě něco nového a to mě dostalo.
Naprosto DOKONALÉ čtení. Je to přesně to, co chci číst, když přijdu unavená z práce.
BEZCITNĚ je už druhý díl ze série Chestnut Springs, ale stejně dokonalý jako první díl.
Příběh se zaměřuje na Cadeho nejstarší z bratrů Eatonových a Wilu holku, která je neřízená střela, ale tak skvěle prdlým způsobem, že si ji nejde nezamilovat.
Cade potřebuje pro svého syna Luka hlídání na prázdniny, Wila se k tomu dostane jako slepá k houslím, a i když nikdy děti nehlídala bravurně si ze vším poradí. Její bezprostřednost a živelnost postupně pronikají Cadeovou obranou, což vede ke sbližování. Chemie mezi hlavními hrdiny je dokonalá a jejich vztah se vyvíjí přirozeně, nikdo netlačí na pilu a tím se příběh stává ještě dokonalejší. Parádní je i prostředí, kanadský venkov je zde popsán, tak že jsem si vše dokázala představit a klidně bych se na nějakou takovou farmu rozjela :-)
DOPORUČUJI! DOPORUČUJI! DOPORUČUJI!
Vždycky jsem chtěla ODEÓNKY číst, mám jich doma docela hodně, a tím že mají krásně barevné ořízky, tak mi v knihovně dělají parádu a každého hned zaujmou. Stala se ze mě sběratelka, ale čtení hodně pokulhávalo.
Letos se to změnilo a jako první jsem si přečetla velmi známou a u nás oblíbenou Delphine de Vigan kniha JEDNOHO PROSINCOVÉHO VEČERA mě fakt nadchla. Nečekala jsem, že na cca 200 stranách jde vykouzlit takový příběh.
Autorka je velmi skromná na slova, ale za to dokáže velmi působivě popsat příběh. Hlavní hrdina Matthieu mě celou dobu štval, tolik emocí ze mě už dlouho jiná kniha nevyždímala.
Nejedná se o klasický milostný příběh, ale spíše popisuje, jak naše minulost může ovlivňovat naši přítomnost někdy až nebezpečně silně. Velké plus dávám za dopisy, který děj knihy posunul o příčku výš.. Mě tohle zaujalo a už teď vím, že tohle není má poslední kniha od autorky. Sehnala jsem si VDĚK který mi byl hodně doporučován.
