![](https://rs4.martinus.sk/delivery/lg.php?bannerid=0&campaignid=0&zoneid=78&loc=http%3A%2F%2Frs4.martinus.sk%2Fdelivery%2Fjson.php%3Fwhat%255Blb_detail_below_cart%255D%3D82%26what%255Blb_product_recommendation%255D%3D91%26what%255Blb_wide_banner%255D%3D67%26what%255Blb_product_description%255D%3D78%26what%255Blb_megamenu%255D%3D76%26what%255Blb_general_push%255D%3D84%26what%255Blb_header_alert%255D%3D115%26block%3D1%26cart_sum%3D0%26categories%255B5092%255D%3D5092%26categories%255B1911%255D%3D1911%26categories%255B1922%255D%3D1922%26categories%255B1926%255D%3D1926%26charset%3Dutf8%26current_department%3Dkniha%26department%3Dkniha%26id%3D1%26iid%3D295973%26in_stock%3D1%26target%3D_top%26vid%3D1425&cb=5091941162)
„Nesmí se říkat to, co si člověk myslí a co by říci měl,“ stěžují si němečtí vědci Peter a Johannes Fiebagovi, kteří svou výzkumnou kariéru obětovali pátrání po mimozemské inteligenci. „Univerzitní systémy, které samy sebe potvrzují a jsou většinou naprosto zkostnatělé, podobně jako římská kardinálská kolegia, jen zřídka připustí, aby se na vedoucí místo dostali lidé, kteří smýšlejí jinak, kteří myslí v souvislostech a také dopředu. Smutným výsledkem je výchova směrem k vědci bez interdisciplinární páteře.“ Je smutným závěrem, že s oběma autory lze v mnoha případech souhlasit, přestože je třeba pro pořádek podotknout, že „římská kardinálská kolegia“ už dávno nejsou zkostnatělá, což bude pro mnoho čtenářů zřejmě udivující fakt, který bezprostředně souvisí i s ústřední myšlenkou této knihy. Je totiž určitě překvapující konstatování, že ačkoli je popsaná situace příznačná pro mnohé obory přírodních či společenských věd, pro progresivní křesťanskou teologii to v souvislosti s pátráním po mimozemském životě vůbec neplatí.