S rokem 2022 se pojí jedno trochu smutné výročí – 30 let uplynuvších od zániku společného státu Čechů a Slováků. O důvod víc, abychom se pokusili našim sousedům lépe porozumět a připomněli si, jakými cestami se ubíraly moderní dějiny obou našich národů. Ideálního průvodce představuje v tomto ohledu audiokniha Slovenské století, v níž Pavel Kosatík srozumitelně, čtivě, a přitom zasvěceně líčí vývoj slovenské společnosti v letech 1918–1998. Přestože Slováci začínali z mnohem horší startovní pozice než Češi, na konci 20. století jsme jim už mohli leccos závidět. Klíčem k jejich historii se pro autora stala řada výrazných osobností, v jejichž osudech se odráží proměna slovenské společnosti i česko-slovenských vztahů, počínaje upozaďovaným Štefánikem a svrženým Mečiarem konče.Autor mnoha originálních exkurzů do české historie tentokrát v roli průvodce dějinami Slovenska.„Čte se jako detektivka, můžeme ji ale chápat i jako učebnici praktické politiky. Devětapadesátiletý historik Pavel Kosatík je podepsán pod několika desítkami kritikou i čtenáři vlídně přijatých knih. Právě vydané Slovenské století patří k těm nejpodstatnějším.“– Aleš Palán, Aktuálně.cz„Kniha Pavla Kosatíka o moderních dějinách Slovenska je bravurně napsaná, nelítostná k Čechům a vstřícná i nemilosrdná ke Slovákům.“– Martin M. Šimečka, Deník N„Myslím si, že nebýt první ČSR, možná by se Slovákům po roce 1918 v pokračujícím společném státě s Maďary dál obtížně hájila jejich existence. Možná by tlak na ně (už před rokem 1918 silný) dál vzrostl. Myslím si, že pokud by velké Uhry zůstaly zachovány v nějaké podobě, nemaďarské národy by před sto lety nedostaly prostor, jaký si Slováci vytvořili v první čs. republice. A ačkoliv i Češi udělali ve dvacátém století ve vztahu ke Slovákům spoustu chyb, dokázali jim alespoň nezabránit v jejich prudkém, ve výsledku šťastném rozvoji. Nejde mi o něčí dávné zásluhy, dnes navíc asi nepodstatné. Ale fascinuje mě, tím spíš, že jsem Čech, jak Slováci dokázali svého dvacátého století využít, jak obrovský kus cesty v něm urazili. Řekl bych, že to vyniká právě ve srovnání s námi Čechy, kteří jsme jim byli celou dobu nejblíž.“– z autorovy předmluvy| Režie Natália Deáková |
