Už jsem si začínal myslet, že tohle bude můj nejnádhernější den v životě, ale pak jsem dorazil do třídy. Nejdřív jsem zahlédl někoho v kostýmu Dartha Sidiouse. Přes obličej měl velice realistickou gumovou masku a pak černý plášť s velkou černou kapucí. Okamžitě jsem věděl, že je to Julian. Na poslední chvíli se musel rozhodnout pro nový kostým. Asi když se dozvěděl, že já chci přijít jako Boba Fett. Povídal si se dvěma mumiemi. Dám hlavu za to, že to byli Miles a Henry. Upřeně sledovali dveře a na někoho dozajista čekali. Krvavá lebka to nebyla, čekali, až se objeví Bobba Fett. Chtěl jsem se posadit na své obvyklé místo, ale zničehonic jsem se rozhodl jít dál, blíž k nim, abych slyšel, co si povídají. Nevím, co mě to napadlo. Nevěděli totiž, že jsem se nakonec převlékl za Krvavou lebku a ne za Bobu Fetta. Jedna mumie říkala: „To je ale podoba! Vypadá přesně takhle.“ „Zvláště tady…“ dodal Julian a prstem přejížděl své masce po tvářích a kolem očí. „Mně zase připomíná svraštělé hlavy mumií,“ řekla druhá mumie. „Viděli jste to někdy?“ „Vypadá jako skřet.“ „Přesně!“ „Kdybych tak vypadal,“ řekl posměšně Julian, „přísahám, že bych nesundal z hlavy kapuci ani na vteřinu.“ „Já jsem o tom hodně přemýšlel,“ řekla druhá mumie vážně, „a asi… kdybych vypadal jako on, radši bych se zabil.“ „To bys neudělal,“ nevěřil mu Darth Sidious. „Udělal,“ trvala na svém mumie. „Nedokážu si představit, že bych se s takovou vizáží musel na sebe každý den dívat do zrcadla. Fuj! Hrůza! A všichni by mě pořád očumovali!“ „Tak proč se s ním kamarádíš?“ zeptal se Darth Sidious. „Já nevím,“ odpověděla mumie. „Říďa mě na začátku roku požádal, abych s ním kamarádil. A asi musel říct všem učitelům, že nás mají posadit vedle sebe.“ Pak mumie pokrčila rameny. Ten pohyb mi byl najednou povědomý a konečně jsem poznal i ten hlas. V tu chvíli jsem si přál být na hony daleko. Ale nehnul jsem se z místa a poslouchal, co ještě Jack Will řekne. „Pořád se na mě lepí. Co mám podle tebe dělat?“ „Vykašli se na něj,“ poradil mu Julian. Dál jsem už neposlouchal. Vyšel jsem ze třídy, aniž by někdo věděl, že jsem tam kdy vůbec byl. Tváře mi pod maskou hořely a celý jsem se zpotil. Rozbrečel jsem se. Nedokázal jsem zadržet slzy, tekly mi z očí proudem, takže jsem skoro neviděl, ale nemohl jsem si je kvůli masce setřít. Toužil jsem se někam schovat, někam zalézt. Hledal jsem nějakou díru, malou černou díru, která by mě do sebe vcucla a já bych navždy zmizel z povrchu zemského.