Kaligrafie snů
1 / 2
Té noci se nechá vést zvědavostí, a když nakonec vidí to, co je k vidění, napadá ho, že Quiqueho dávné fantazie, vyžadující u všech dobrodružství ňadra a zadky, pokud možno pod průsvitnými orientálními závoji, vždy dychtící po odaliskách v organtýnu a tylu zářících jako na filmovém plátně ve stylu Yvonne de Carlo nebo Maríe Montezové, se jeho příteli konečně podařilo změnit ve skutečnost při těch slídivých sobotních výpravách do nejošumělejších nevěstinců, zvláště v této hojně navštěvované špeluňce Zahrada, nedostatečně osvětlené, s osmi nebo deseti ženami uprostřed, které se otáčejí jako na arabském trhu s otrokyněmi. Vystavují se v kombiné, nebo jen v kalhotkách a podprsence, rozpálené, z nedostatku místa do sebe trochu vrážejí, náměsíčné, s překypujícími tvary, ovívají se vějířem a na odhalená ramena jim spadají dlouhé mastné vlasy. Jedna z nich má na hlavě uvázaný ručník jako turban. Na nohou mají ošoupané atlasové pantoflíčky a zelené a červené střevíčky na vysokánském podpatku, jedna má na sobě černé punčochy s podvazky a modřiny a ta nejmladší je v bílých podkolenkách a gumových sandálech. Znuděně pohupují tlustými zadky a usmívají se na muže, kteří se na ně dívají a výsměšně a toužebně se šklebí, nebo se tváří odevzdaně a smutně. Většina z nich stojí a někteří sedí na lavicích postavených u zdí se zelenožlutým hrudkovitým nátěrem připomínajícím zvratky.