Ti dva si nemohou být vzdálenější. Arthur Conan Doyle právě slavnostně vzkřísil z mrtvých Sherlocka Holmese a převzal šlechtický titul, kdežto George Edalji je jako provinční advokát a životní zelenáč zahloubán do práva odtrženého od jeho vykonavatelů. Arthur pluje na obláčku slávy a dovede si ji užít, zatímco George by rád prošel životem bez povšimnutí druhých, pokud budou respektovat pár jeho neškodných zásad. Ale neklame nás pod vlivem životopisných klišé zrak? Nestojí před námi ve skutečnosti vdovec sužovaný tím "že miloval, jak nejlépe může muž milovat ženu, kterou nemiluje"? A na druhé straně mladík „poněkud nevhodné" pleti, jehož tunelové vidění nedovoluje pochopit, že se stal terčem rasové nenávisti, která mu klade za vinu neslýchané násilnosti páchané na zvířatech?
Arthura a George spojuje víc než jen touha po spravedlnosti v zaostalém systému britské kriminalistiky a justice. Soudní případ známý jako Edaljiho aféra, který tyto dvě postavy v pozici obžalovaného a jeho veřejného zastánce svedl roku 1906 dohromady, přinutí sira Arthura vytáhnout do boje Holmesovými metodami a přímo v terénu ověřit podezření, že literatura je tisíckrát srozumitelnější než realita. Zvlášť v kauze, která se svou iracionalitou a xenofóbií vyrovnává dobovým justičním omylům v kontinentální Evropě, jejichž tíhu pocítili Dreyfus, Hilsner nebo Bejlis.
Julian Barnes si metodou románového dvojhlasu představuje setkání obou mužů s ohledem na známá fakta a neutuchá ani poté, co by si běžný životopisec odešel pro honorář. Pokouší se jejich role domýšlet právem beletristy a slepé uličky lidské paměti mu k tomu skýtají materiál neméně kriminálního charakteru jako pohnutky hrdlořezů. Jeho nejnovější próza se proto nepotřebuje vézt na vlně módního zájmu o stvořitele Velkého detektiva a cituje holmesovský kult v situacích, jež vzbuzují smích i mrazení. V poťouchle edwardovském převlečníku připomíná autor nepohodlná zjištění o negativech anglické povahy i o povaze lidského zraku, který přešlapuje jako korunní důkaz naší nedokonalosti v pozadí této kauzy. A jak se sluší a patří na ostrovní literární extratřídu, také o povaze života, jenž není problémem "na tři dýmky", milý Watsone - neboť drama existence stejně jako každá dobrá detektivka přináší na konci vedle série zvratů také víc otázek než odpovědí.
