O hříchu obžerství či nestřídmosti se Bible sice výslovně nezmiňuje, avšak již ve 4. století křesťané věřili, že přejídání by je mohlo přivést do pekla. V temném středověku byli teologové toho názoru, že existuje celkem sedm způsobů, jak se lidé mohou dopustit hříchu obžerství, včetně přejídání či požitkářství. V Božské komedii Dante líčí, že hříšnici jsou v pekle nuceni pojídat ropuchy a jinou havěť. Nestřídmost je považována za příčinu obezity a alkoholizmu a v boji proti tomuto hříchu byly a jsou využívány veškeré dostupné prostředky, náboženské půsty či prohibici nevyjímaje.

Obžerství
O hříchu obžerství či nestřídmosti se Bible sice výslovně nezmiňuje, avšak již ve 4. století křesťané věřili, že přejídání by je mohlo přivést do pekla. V temném středověku byli teologové toho názoru, že existuje celkem sedm způsobů, jak se lidé mohou dopustit hříchu obžerství, včetně přejídání či požitkářství. V Božské komedii Dante líčí, že hříšníci jsou v pekle nuceni pojídat ropuchy a jinou havěť. Nestřídmost je považována za příčinu obezity a alkoholizmu a v boji proti tomuto hříchu byly a jsou využívány veškeré dostupné prostředky, náboženské půsty či prohibici nevyjímaje.

Smilstvo
Křesťanství vždy považovalo rozkoš za hřích, zatímco ve starověkém Řecku a Římě byla opěvována. Dějiny ovšem v tomto ohledu odhalily mnohá překvapení, včetně orgií gnostických křesťanů, puritánských zákonů zakazujících tělesnou lásku i vymítačů, kteří sváděli bitvu o lidské duše se smilným démonem jménem Ašmodaj. Moderní vědci jsou přesvědčeni, že rozkoš či smyslnost je dána spíše naší genetickou výbavou než svobodnou volbou. Mohou to ovšem dokázat?