Šestidílná kronika severočeského podnikatelského rodu Heřmanů se odehrává v období od konce 17. století až do zrušení nevolnictví na konci 18. století. Barvité osudy členů rodu, kteří se stanou sklářskými a textilními podnikateli, umělci, úředníky i učenci, se prolínají s příběhy rázovitých severočeských postav – hraběcím rodem Kinských, sloupskými poustevníky, polevskými a šenovskými obchodníky, členy tajných evangelických sekt, jezuity i rozmanitými císařskými úředníky a kněžími.
Falknovská huť (1695 - 1713)
Roku 1695 přichází do severních Čech ze Šumavy mladý Leopold Heřman se svým otcem Ignácem, který se stává huťmistrem v Křížové huti na úpatí kopce Klíče. I když Ignác nemá mnoho peněz, vlastní veliké bohatství – zná způsob, jak tavit průzračné křišťálové sklo. A své tajemství si úzkostlivě chrání. Dostane se do ostrého sporu s majitelem hutě a nakonec ji musí opustit. Vzápětí uzavře dohodu s majitelem nedaleké hutě ve Falknově, jemuž tajemství nabídne, ovšem za podmínky, že si syn Leopold vezme za manželku jeho dceru Marii a s ní získá majetkový podíl ve sklárně. A jak to tak bývá, majetek začne záhy rodinu štěpit.