Kniha mapující „české stopy“ v Itálii (a naopak) je spíše jakýmsi „pocitovým“ průvodcem než běžnou příručkou cestovatele, neklade si tedy za cíl provést čtenáře vyčerpávajícím způsobem po všech – nebo alespoň těch nejdůležitějších – italských pamětihodnostech. Autorka na Itálii nahlíží z jiného úhlu, přičemž se soustřeďuje především na hledání souvislostí mezi italskou a českou kulturou. Zmiňuje mimořádné osobnosti, které se zapsaly do dějin obou zemí, ať už v kladném či záporném smyslu, a uvádí také nejrůznější zajímavosti vyplývající z dlouholeté česko-italské (anebo italsko-české) vzájemnosti. Obdobně netradičně nakladatelství přistoupilo i k výtvarnému pojetí publikace, která není doprovázena fotografiemi, jak to bývá obvyklé u klasických průvodců, nýbrž je vyzdobena uměleckými skicami Pavla Štefana, čímž se záměrně chce trochu podobat například Čapkovým cestopisům z období první republiky.