Je pozoruhodný příběh tohoto přátelství dvou básníků, které jako by všechno rozdělovalo: zeměpisná vzdálenost (jeden se nejčastěji nachází v Paříži, ten druhý v Praze), jejich společenská angažovanost (jeden je sionista, druhý český patriot) i pojetí poezie (jeden se zasazuje za volný verš, druhý vyznává klasickou prozodii verše rýmovaného). A přesto si André Spire (1868–1966) a Otokar Fischer (1883–1938) v průběhu svého šestnáctiletého dopisování vypěstovali takřka bratrský vztah. Místo aby je tyto rozdíly od sebe oddělovaly, vstupovaly do jejich dialogu, staly se předmětem přátelské debaty, při níž jim nejvíc ležely na srdci tyto problémy: místo židovství v jejich životech a v jejich identitě, sociální a politické působení, a konečně i jejich tvůrčí a překladatelská zkušenost. A tak prostřednictvím těchto srdečných dopisů vychází na světlo zapomenutý kus historie česko-francouzských vztahů v období mezi válkami.