Novela o lásce mezi stárnoucím sběratelem umění Vojtou a jeho o třicet let mladší a nekonvenční milenkou Adélou si nebere servítky snad vůbec v ničem - a v líčení milostných prožitků obou hrdinů už vůbec ne. Vzrušující a zábavný příběh nerovného páru, co mezi sebou neustále bojuje, neohlíží se na následky, ale neumí bez sebe být, doprovázejí barevné erotické ilustrace Josefa Mžyka. (i zde, na malé ploše, ukazuje známý malíř, proč jeho význam sahá daleko za hranice Česka). Knížka je brilantně napsanou (love)story s pochopením pro lidské slabosti a vášně, s velkou dávkou černého humoru a nečekaným koncem. Zároveň přesvědčuje, že to nejsilnější a nejkrásnější v životě vás může potkat kdykoliv - třeba, když se po namáhavém souboji se smrtí (Vojta) dál řítíte ke dnu. To, co bylo řečeno, stejně jako forma literární koláže včetně autorské poezie, kterou Jan Mach (bývalý novinář - Květy, šéfredaktor Mladého světa) zvolil, by mohlo svádět k úvahám o prvním plánu. Zbytečně. Autor zachází suverénně nejen se slovy, ale s celým příběhem a udrží čtenáře v napětí od první stránky po závěrečnou tečku. Někdo se v knize možná pozná, protože ji inspirovaly skutečné události. Tou nejsilnější je bezesporu příběh umírajícího dítěte (jemuž zbývají doslova hodiny života), nad nímž lékaři zlomí hůl, ale Adéla a její kamarád léčitel ne. Poselství této čtivé a originální knihy? Nikdy, ale opravdu nikdy nic nevzdat.
